Vidíme-li, že u toho už nejsou žádné rušivé pocity a že se chováme jednoduše jako doktor, který říká: „Když tu nohu neamputujeme, tak ten člověk zemře.“ Když s naprostou jasností a nadosobním pohledem zjistíme, jaká je situace, a jednáme potom bez rušivých pocitů pro dobro ostatních, pak děláme určitě všechno správně. Zbytek je potom karma lidí.
Můžeš říct nahlas slabiku PEJ a potom pozorovat, jak se tvá mysl zachová. Jestli se pak všechno, co jsi měl v mysli, rozeběhne do mnoha směrů, tak se jednalo spíše o úlet. Jestliže se naopak objeví ještě větší jasnost, uvidíš ještě přesněji, co se děje, a budeš ještě více ve svém středu, tak je to správně. Toto je nejvyšší úroveň, jak něco ověřit.
Co také můžeš udělat, je ověřit, jak by ses cítil, kdyby bylo najednou všechno vzhůru nohama. Kdyby tě ty krásné dámy, na které myslíš, najednou už neměly rády. Co by při tom prožívala tvoje mysl, jak by reagovala? Můžeš tak ověřit, kolik vlastních projekcí do věcí vkládáš, jestli skutečně myslíš na ostatní a na jejich štěstí, nebo jestli se honíš za svými vysněnými přáními.
Ve skutečnosti je ale nejlepší nenechávat se zaplétat do mnoha myšlenek a představ. Dávat pozor, abychom myšlenkové procesy prožívali jako svobodnou hru mysli, jako její bohatství a její energii a nenasazovali si okovy, které nám svazují ruce a nohy. Myšlenky jsou dobrými sluhy, ale obtížnými pány. Všechny jsou vlnami v oceánu. A pouze oceán je důležitý.
Občas si můžeme na chvíli dovolit snění ve dne, abychom odbourali trochu stresu, dokud si uvědomujeme, o co se jedná. Pokud si to ale začneme skutečně přát, přidají se k tomu očekávání a obavy a to už není příjemné.
Někdy to není úplně jednoduché, když se celou dobu dostáváme do situací, které nás strhávají. Radil bych číst knížky jako „Jak se věci mají“ nebo knihy o „Velké pečeti“, abys byl neustále v kontaktu s osvíceným pohledem. Stále měj na paměti, že tohle zde je skutečně čistá země a každý je buddha, ať už to ví, nebo ne.
Začni s informací, že nejvyšší pravda je zároveň nejvyšší radostí a na praktické úrovni následuješ meditaci, ve které necháváš objevit buddhy, mísíš se s nimi a stáváš se od nich neoddělitelný. Budeš-li to provádět jen pár minut denně, třeba během pěti minut, kdy čekáš na autobus nebo na metro, bude to mít opravdu velký užitek. Využij všechny možnosti, které máš.
Když se jedná o páry nebo úplně malé skupinky, ve kterých k sobě všichni mají velmi blízký vztah, a vyskytne se problém, je to jistě vina všech zúčastněných.
Když však 90% lidí, kteří za námi s něčím přijdou, s námi mají ten samý problém, nesmíme se vykrucovat jak úhoř a myslet si: „Aha, to je zvláštní, oni si všichni vytvořili stejnou iluzi!“ V takovém případě se musíme pořádně podívat sami na sebe.
Jefferson v Americe kdysi řekl: „Občas můžeme podvést všechny lidi, některé můžeme podvádět celou dobu, ale podvádět všechny lidi po celou dobu není možné.“ Použijeme-li tuto metodu, abychom prověřili, jak nás ostatní berou, pak je to jistě moudré.
Když se s lidmi přeme stále o to samé, pak možná máme starý zatuhlý hněv nebo něco podprahového, co nás ruší. Já osobně beru vážně, když mi lidé něco řeknou.
Inteligence je popisována jako schopnost přijímat nové situace. Že se občas trochu změníme a odetneme několik kil zbytečných vzorců chování, je tedy znakem nadání.
Když si stojíme za hloupými zvyky, nejsme věrni zásadám. Když u lidí stále narážíme, nemůžeme říct: „To je zkrátka moje osobnost!“
A měli bychom být opravdu rádi, když nás lidé upozorní na naše obtížné stránky, protože pak se můžeme něco naučit. Je to v podstatě to, na čem ztroskotá každá diktatura. Lidé objeví, že šéf o sobě nechce slyšet nic špatného.
Tak před ním začnou zakrývat všechno, co se děje, a on najednou zjistí, že celý národ přeběhl na druhou stranu a zůstala jen malá pyramida skládající se ze šéfa a patnácti pobočníků, kteří všechno odsouhlasí, a nakonec se to celé zhroutí.
Musíme být vděční za kritiku, protože dokud nás lidé kritizují, můžeme se učit. Když nás nechají a už nám nic neříkají nebo nás pomlouvají za zády, pak máme problémy.
Děje se to díky vnitřnímu a tajnému učiteli. Nejprve tak, že se na každodenní prožitky díváme z pohledu Buddhova učení. Pro všechno, co se děje, máme ihned vysvětlení. Buďto na vnější úrovni: „Děje se to tak, protože se předtím stalo to a to!“ nebo na vnitřní úrovni: „Prožívám to nyní tak, protože mám takovou náladu!“ Neustále s sebou tedy máme moudrost, která pracuje jako zrcadlo, funguje na vnitřní a na vnější úrovni. Moudrost s postupujícím časem narůstá a stává se opravdovější.
Na konci se všechno setkává v jednom bodě, okamžik se stává prožitkem „aha“, kdy říkáme: „Ano, samozřejmě!“ a „Jasně, je to tak!“ Vzniká to, co nazýváme „moudrost, která je naší podstatou“, bezprostřední vhled objevující se na základě zkušenosti. Zde současně s prožitkem ihned víme, co tento prožitek znamená. Když to prožíváme neustále a tento prožitek už nekončí, jsme skutečně tam, kde máme být.
Za prvé musí být na všech úrovních k dispozici tři pilíře. První pilíř tvoří „informace“. Musíme vědět, jaká je situace a kam se chceme dostat. Druhý pilíř je „meditace“. Vytváříme prostor, aby mysl mohla projevit svou zářivou sílu a nechávala plynout to, co není třeba. Třetí pilíř je „udržování dosažené úrovně“. Rozhodujeme se, že za žádných okolností již nebudeme opakovat chyby.
Můžeme svou mysl také prověřovat, a to stejným způsobem, jakým poznáme vodu podle toho, že na ní plavou kachny, i když samotnou vodu nevidíme. Na základě určitých pocitů a tendencí můžeme pozorovat svou mysl a zjišťovat tak, jak daleko již jsme, jak moc mysl ještě ulpívá na různých představách nebo kolik prostoru tu už je.
V tom, že zůstaneme uvolnění a nad věcí. Spočíváme ve svém středu a vidíme, jak vznikají a zase zanikají světy. „Fool on the hill“ (pozn. překl.: „Blázen na kopci“), jak zpíval Paul McCartney. Víme, že se nemusíme vměšovat. Věci přichází a odchází, před chvílí tu nebyly a později tu zas nebudou. Současně jsme ale pohotoví a vědomí a víme, co se děje. A jsme přirozeně připraveni podělit se o své zkušenosti s druhými a předat je dál. Pro moudrost podobnou zrcadlu dnes především platí: Být „cool“.(pozn. překl.: Být uvolněný a mít nadhled.)
Nevyhýbal bych se jim, neboť je považuji za praktické a užitečné. Na druhé straně bych si ale stále říkal, že ve skutečnosti je to pouze sen. Nebyly tu včera a zítra tu opět nebudou, víme tedy, že se jedná o obrázky v zrcadle, ale ne o zrcadlo samotné. Existuje jedna hluboká a důležitá pravda a moudrost prostoru, ve vibraci každého atomu, skutečnější než všechny naše představy, pojmy a myšlenky a my jsme součástí tohoto prostoru.
Můžeme jednat mnohem lépe, když se neustále neptáme „proč“ a „kvůli čemu“ atd. Ve skutečnosti velmi mnoho našich každodenních prožitků na úrovni mysli připomíná převrat v banánové republice; dvě, tři různé strany se pokoušejí ovládnout celý zářivý klenot naší mysli. Schopnost rozumět matematice, psát poezii, nadání k mnoha jiným věcem je najednou ovládnuta rozumem, pýchou, očekáváními a obavami.
Je velmi užitečné to rozpustit, aby se tyto schopnosti mohly objevit, když je potřebujeme, a nemusíme se jimi zabývat, když už nejsou třeba. Má to hluboký smysl. Tyto nebo jiné vlastnosti jsou pro práci velmi užitečné, a když už nejsou třeba, můžeme dělat něco jiného, zamilovat se, pozorovat přírodu nebo objevovat, jak je všechno tady a teď zajímavé. Když ovšem neustále spočíváme v minulosti nebo budoucnosti a nejsme nikdy v přítomném okamžiku, pak se stáváme neurotickými!
Tento stav „to i to“ bychom se měli snažit dosáhnout. Dělat neustále to, co máme před nosem a nebýt při tom rozptylováni, o to jde. To je skutečná svoboda.
Pak musíme nejdřív přijít na to, jestli je jejich příčina vnější nebo vnitřní. Jedná-li se o vnější příčinu – jako například hřbitov naproti, jatka, roh, kde se scházejí narkomani nebo opilci a odtud špatné vibrace pocházejí – pak postavíme zrcadlo, které je pošle nazpátek. Nejčastěji se k tomu používá osmiúhelníkové zrcadlo.
Je-li zdroj uvnitř, musíme zjistit, zda se prostě jen nejedná o ošklivý pokoj nebo se zde opravdu stalo něco, co způsobilo mnoho utrpení. Žil zde třicet let někdo úplně sám a zničený, byl zde někdo zabit, tloukli tam lidi nebo něco podobného? Pokoušíme se přijít na to, co se zde dříve dělo. Na obecné světské úrovni je nejrozumnější, když dáme novou tapetu nebo znovu vymalujeme – pokud možno světlejší barvou, než byla ta před tím. Měli bychom také hodně větrat. Nebo zapálíme něco, co vypudí negativní energie, například pryskyřici z třešně. Myslím, že katolíci ji dokonce používají na vykuřování. To je velice dobré!
Také můžeš v pokojích rozvěsit pětibarevné ochránce. Postarají se o to, aby sem už nevstoupilo nic škodlivého. Nebo vezmeš domů dobrou přítelkyni a užijete si v těch místnostech hodně radosti, to také pomůže.
Když k tobě přichází podivné energie, pak jsou dvě možnosti. Buď s nimi máš z dřívějška špatné spojení a chtějí ti škodit. Nebo jim něco dlužíš a přichází, abys jim pomohl. V obou případech je nejlepším řešením soucit. Vždy je nejlepší být soucitný. Před meditací přeješ všem bytostem to nejlepší, ze svého srdce necháváš do všech směrů zářit duhové světlo a přitom si přeješ, aby rozpustilo veškeré utrpení bytostí. Pak začneš s vlastní meditací. A potom tu žádné problémy nebudou.
Nebo si vezmete na pomoc ochránce. U ochránců je důležité nepoužívat jejich mantru v okamžiku, když se objeví hněv.
Místo toho každý den používáme praxi přivolání ochránce, a tím sílíme. Když přichází rušivá energie, můžeš být shovívavý. Je to jako se psy. Pouze malý pes musí štěkat. Když nemáme žádnou ochranu ani sílu, pak musíme agresivně vyrazit. Na druhé straně, když máš sílu, jsi klidný. Podíváš se, co se děje, ale ty rušivé vlivy se k tobě nedostanou, nenaruší tvé energetické pole.
Jsou ovšem také nepříjemná místa, kde se každý cítí nepříjemně. Nejhorší místa jsou jatka, kde zemřelo mnoho zvířat.