Buddhismus a společnost

Jak můžeme pomoci, aniž bychom působili povýšeně?

Nedělejte ze svého soucitu nějakou věc! Nechoďte a neříkejte: „Tady je můj soucit!“ nebo „Jsem pokornější než ty!“ jak to dělají někteří buddhisté z jiných škol. Dělejte s klidem to, co máte před nosem. Jednejte v okamžiku, kdy máte soucit. V okamžiku, kdy je úkol dokončen, vše pouštíme a máme vždy čisté ruce. Jsme jako vítr, který jednoduše rozvíří prach z okna. A když je okno opět zavřené, bude v pokoji znovu teplo.

Když děláme ze soucitu nějakou věc, bude to lepkavé. Jednáme a děláme, co můžeme, protože člověk je ze své podstaty laskavý. Poté na to zapomeneme a jdeme s radostí dál.

Existuje k tomu pěkný příběh. Dva mniši z jedné divoké sekty, kteří nesměli mít nic se ženami, přišli k řece, kterou chtěla přejít také jedna žena. Jeden z těch dvou mnichů ji přenesl na druhý břeh, tam ji postavil a šel dál. Ten druhý pětkrát naprázdno polknul a byl z toho velice zmatený. Až za tři dny se dokázal zeptat: „Jak ses jí jen mohl dotknout?“ A ten první odpověděl: „Já jsem ji tam nechal stát, ale ty ji pořád ještě neseš!“

V daném okamžiku jednáme především na základě zdravého rozumu. Říká se, že skutečně správný čin je jako malování obrazu na vodní hladinu. Předtím nic nebylo, potom také nic nebude, v jediném okamžiku do sebe všechno zapadá! Není v tom nic lepkavého, žádná očekávání, žádné obavy, žádné zítra nebo včera. To je úroveň Diamantové cesty, úroveň mahámudry.

Číst dále
Učení a meditace

Co to je „čistý pohled“ a jak ho dosáhnout?

Čistý pohled je vlastně velmi jednoduchý. Čistý pohled je pochopení, že fantastická je samotná skutečnost, že se věci vůbec mohou objevovat. Naše vědomí většinou rozlišuje. Myslíme „moudrý“ nebo „hloupý“, „mám rád“ nebo „nemám rád“ atd. Čistý pohled znamená, že nezapomínáme na samotné zrcadlo, nezapomínáme, že to, co vidí skrze naše oči, slyší skrze naše uši, vnímá věci a všechno prožívá, že to, co si je vědomé, je samo o sobě neohroženost, radost a láska. Tedy že samotný prožívající je zde neustále, při všem, co prožíváme.

Pozorujeme tedy více to, co je mezi myšlenkami, za myšlenkami, co vnímá myšlenky a pocity, neohraničený jasný prostor, který vším prostupuje. Vnímáme něco nepříjemného jako například bolest, ale vlastně je zajímavé, že je tu někdo, kdo to může prožívat. Bolest je v podstatě velmi zajímavý pocit, stejně jako naše prožívání bolesti a způsob, jakým bolest prožívají druzí. Důležité je, že se nechytáme obrázků v zrcadle, ale neustále si uvědomujeme samotné zrcadlo. Že je zde vždy ten, kdo prožívá všechny vzlety a pády naší mysli. Když budeš udržovat tento pohled, všechno, co se stane, bude svobodnou hrou mysli, nadbytkem mysli, energií mysli, schopností mysli, světlem mysli, jak chceme.

Na úrovni čistého pohledu jsou myšlenky odrazem stavu pravdy mysli. Mohou se objevit proto, že je tu něco, co je prožívá. Prožíváme-li myšlenky takto, není zde žádné lpění na dobrých prožitcích a odstrkování špatných prožitků. Všechno, co se děje, vidíme jako vzrušující, zajímavé, jako možnost se něco naučit, aniž bychom se toho chytali. Všechno, co se objevuje, ukazuje, co je možné. Mohu ti říct: kdyby sem vběhl nějaký mafián a začal rozhazovat hrsti ručních granátů, i kdyby krev a části našich těl byly všude po stěnách, i to by bylo vyjádřením podstaty stavu pravdy. Přesně to by bylo za těchto okolností pravým vyjádřením trhaviny ve spojení s tělem. Pravda prostupuje vším! Dobře – jsme-li s tou věcí spojeni a myslíme: jsem tělem a chci dlouho žít – je jasné, že potom je to bolestné. Tuto úroveň každý zná. Mluvím o tom, nebrat to osobně a nemyslet si, že jsme tělem. Jsme jasným světlem, které vnímá věci. Mluvím tedy o vysoké úrovni. Z této úrovně je všechno fantastické pouze proto, že se to může objevovat, ať se jedná o smrt, nebo narození, a není zde žádné moralizování toho či onoho. Na této úrovni ne! Kdyby se dva gauneři pokusili vzít nějaké staré dámě kabelku, jistě bych je zastavil.

Ovšemže bych to udělal. Ale nepouštěl bych se při tom do žádného moralizování, neboť to mohlo být tak, že ona jim v minulém životě také něco ukradla, a tím vzniklo toto spojení. Určitě bychom měli pomoci, ale bez celého toho morálního tlaku, bez posuzování, bez toho, abychom byli moralističtí. Lidé jsou spíše hloupí než zlí. Hledají štěstí a snaží se vyhnout utrpení. Strkají však neustále ruce pouze do kopřiv místo do květin.

Čistý pohled také znamená vědět, že nejvyšší pravda je nejvyšší radostí. Víš, že toto je čistá země, všichni jsou buddhové, kteří to pouze ještě nevědí, a na čím vyšší a čistší úrovni jsi schopen věci vidět, tím blíže jsi pravdě. Dobře, tvé běžné prožívání možná vypadá následovně: přijde nějaký člověk a jeho tvář vypadá, jako kdyby se po ní projel nákladní vlak. Ale jeho ruce jsou krásné a díváš se na ruce. Nebo ruce a tvář nevypadají dobře, ale má dobré boty nebo značku auta. Snažíš se vidět všechny bytosti a všechno, co se děje, jako nové, svěží a zajímavé, snažíš se to prožívat jako co nejkrásnější a nejčistší. Dokážeš-li v každé bytosti, v každém obličeji, ať je jakýkoliv, ve všem, co se děje, vidět něco nového a krásného, dostaneš se postupně k neustálému prožitku „aha!“ A to znamená, že uvidíš zrcadlo za dobrými obrázky, uvidíš prožívajícího za krásnými prožitky.

Máš-li oproti tomu mnoho nepěkných prožitků, potom zůstaneš vždy na povrchu a budeš se pokoušet ukrývat a bránit a prožitek ti bude unikat. Ze špatného snu se nedostaneš k tomu, abys rozpoznal prožívajícího, ale když se rozhodneš, že na lidech neustále uvidíš to nejkrásnější, nejlepší, nejsmysluplnější, rozpoznáš úroveň samotného prožívajícího. Jde tedy o to, probudit se z dobrého snu. Je to mnohem snazší než se probudit ze špatného snu. Proto pracujeme s tím, abychom vybudovali co nejkrásnější sen, neustále viděli bytosti i věci na nejvyšší možné úrovni, protože z této úrovně se můžeme podle zkušenosti snadno otevřít a jít dále do skutečné čistoty, skutečného smyslu, skutečného významu. Ale když jsme chycení v nějakém špatném snu, není tu žádná vzpruha, není tu nic. Všechno je lepivé, napůl vlhké, napůl chladné – je v tom málo zábavy. Prožíváme-li sebe a všechny bytosti jako potencionální buddhy, celý prostor jako čistou zemi, všechno jako samo o sobě třpytivé, zářivé a plné smyslu, pak je vše ostatní dárkem.

Naše mysl je zvíře návyků. Vytváří návyky a neustále je posiluje. Proto dávej pozor na situace, kdy víš, že se v nich vždy začneš topit, vždy se dostáváš do problémů a vidíš věci nesprávně. Snažíš se dělat to, co snadno a přirozeně vytváří dobré myšlenky, řeč a jednání, a držíš se dál od špatné společnosti, od toho, co by v tobě vyvolávalo špatné dojmy. A pracuješ tak dále zároveň s pohledem a praxí, až tu jednoho dne budeš sedět a všechno bude krásné a zajímavé. Trochu pohledu a hodně práce.

Na této cestě je důležité, abychom pochopili, že není žádná obecná úroveň pravdy s černo-šedými depresemi dole a růžovými sny nahoře – tato představa skutečnosti není správná. Když hledáme něco, co je pravdivé a skutečné, je zde pouze jeden bod, kde se všechno setkává: nejvyšší radost, láska, síla, odvaha, smysl, důvěra, nadbytek, moudrost, soucit atd. Kde se toto všechno setkává, tam je nejvyšší úroveň fungování, nejvyšší pravda. Je důležité vědět, že tam, kde je nejvyšší stupeň rozvoje a aktivity, je zároveň nejvyšší radost a nejvyšší pravda.

Číst dále
Meditační centra

Proč zakládáš tolik center?

Protože u nás je podstatná praxe. Na přednáškách dávám lidem důvěru v něco v nich samotných. Když potom přijdou do centra, tak můžou tuto důvěru podepřít, pracovat s místními učiteli a praktikovat společně s přáteli.

Jediným smyslem celé práce, kterou děláme, je, aby lidé získávali více nadbytku a díky tomu mohli lépe žít, umírat a znovu se rodit. Metody, které máme, jsou staré 2500 let a velmi, velmi efektivní. Proto považuji to, co děláme, za důležité.

Číst dále
Láska a partnerství

Mám problém pustit se do vztahu, protože mám vždy pocit, že se ode mě hodně očekává, a to je mi nepříjemné. Co bys mi radil?

Očekávání se rovná připoutanost. Proto bychom si měli představovat, že chceme toho druhého učinit tak bohatým a krásným, jak je to jen možné. Měli bychom vidět jeden druhého jako svobodného člověka, doplňovat se, dávat si prostor, sdílet věci, učit se jeden od druhého a odcházet ze vztahu bohatší a toto bohatství zase být schopni předávat ostatním. Měli bychom se starat o to, aby se ten druhý mohl rozvíjet, abychom mohli meditovat, abychom se navzájem neomezovali.

Samozřejmě tu jsou ještě hluboké návyky vycházející z tradic a závislostí z dob před vznikem sociálního státu. Žena je doma a stará se o děti a muž venku s oštěpem loví nebo bojuje.
Ženy mají sice větší potíže s připoutaností a muži s hněvem – podle tantrických rodin. Ale dnes v sociálním státě, kde ženy mají stejnou svobodu, mohou být méně připoutané a muži méně hněviví.

Dnes se můžeme setkávat jako svobodní lidé, svobodní jedinci a navzájem se doplňovat, sdílet věci, učit se jeden od druhého a odcházet ze vztahu bohatší. To, co jsme se naučili, co jsme prožili, potom můžeme předávat ostatním. Rozvíjíme v sobě tuto sílu.

Číst dále
Práce s emocemi

Jak můžeme pomoci přátelům, kteří začali brát drogy a stali se díky tomu značně pyšnými a izolovanými?

Lidem, kteří berou drogy, bychom jednoduše měli vysvětlit, že subjektivně se sice cítí lépe, ale objektivně fungují hůře. Drogy oslabují jejich schopnost kritického myšlení.

Zatímco objektivně jdou jejich schopnosti stále více dolů a oni toho ve škole, v práci a v životě stíhají stále méně, jejich schopnost kritického myšlení se snižuje tak rychle, že věří tomu, že jsou dobří a že se stále zlepšují.

Ego se vyhýbá situacím, ve kterých by se mohlo rozvíjet. Na tyto skutečnosti můžeme vždy zcela jasně poukázat: neudělal zkoušku, nezvládl práci, nedokázal se vypořádat s osobními záležitostmi.

Člověk se možná cítí dobře, ale uvíznul ve vlastním snu. Podíváme-li se na to objektivně, tak takovému člověku se v životě nevede příliš dobře. Lidem, kteří berou drogy, můžeme vlastně pomoci až tehdy, když už sami zjistí, že klesli na dno. Důvod, proč nebereme do center lidi závislé na alkoholu a drogách, je jednoduchý, je to ztráta času. Nemluvíte totiž s lidmi, mluvíte s drogou.

Pokud přijde někdo, kdo bere heroin, bude sentimentální. Pokud je někdo na kokainu, chová se jako studený čumák, chce všechno kontrolovat. Když přijde někdo na extázi, pak nebude schopen ničemu rozumět. Pokud bere amfetamin, oběhne třikrát stůl a pak zase vyběhne. Když si někdo dal jointa, bude tu sedět a bude mít hodně pocitů – ale příští ráno si stejně nebude nic pamatovat.

Náš život je krátký a času je tak málo, a proto řekneme díky, že jsi přišel a díky, že zase jdeš, přijď zase, až budeš schopný pochopit to, co ti říkáme.

Číst dále

Lama Ole Nydahl je jako jeden z mála Západoevropanů plně kvalifikovaným učitelem a mistrem meditace buddhismu Diamantové cesty linie Karma Kagjü.

Narodil se v roce 1941 v Dánsku a s buddhismem se poprvé setkal v roce 1968 během pobytu v Himálaji. Společně s manželkou Hannah pak několik let studovali buddhistická učení a meditovali pod vedením řady významných mistrů.

Na žádost 16. Karmapy, nejvyššího představitele tibetské buddhistické školy Karma Kagjü, začali přednášet o buddhismu na Západě a postupně založili přes 600 meditačních center buddhismu Diamantové cesty po celém světě.

Lama Ole Nydahl je autorem několika knih, prakticky po celý rok cestuje, přednáší o buddhismu a vede meditační kurzy. Na těchto stránkách najdete odpovědi na otázky, které lidé lamovi Olemu často kladou.