Jak můžeme žít v okamžiku, tedy spočívat v tom, co se právě děje, a zároveň následovat cíle a činit plány do budoucna?

To se v žádném případě nevylučuje. Základem tvého přístupu je vždy prostor. Z tohoto uvolněného bezpečného základu pak dokážeš rozeznat, co přinese všem nejvíce užitku, a svobodně se rozhodnout, co chceš dělat.

Dávat svobodu, optimálně využívat možnosti, abychom dosáhli absolutních cílů, jako je vysvobození a osvícení, co nejrychleji. Pro vlastní rozvoj je tedy také důležité myslet na budoucnost.

Je to opravdu tak, že moje činy v tomto životě určují, v jakém těle se znovuzrodím v příštím životě?

Ano, tělo, které máme teď, je výsledkem karmy. Vše, co v tomto životě děláme, má čtyři následky. Zaprvé určuje, co budeme prožívat, až zemřeme, jaké dojmy ze shromažďovacího vědomí se vyplaví na povrch, zda budeme šťastní nebo budeme prožívat utrpení. Za druhé, pokud se znovuzrodíme jako člověk, jaké tělo, respektive jaké geny dostaneme. Za třetí, v jaké zemi se narodíme – příjemné nebo nepříjemné, bohaté nebo chudé. A nakonec, jaké nastavení mysli rozvineme, když se znovu narodíme. Jestli budeme obecně přátelští, budeme mít rádi ostatní lidi a budeme ochotni jim pomáhat, nebo lidem budeme spíše přinášet utrpení a problémy a budeme na obtíž. To jsou čtyři následky minulých myšlenek, slov a činů. Dá se říci, že tělo je zhmotněný stav vědomí, odráží dojmy, které leží v mysli. A proto můžeme prostřednictvím těla působit na mysl a naopak.

Když chceme v centru na něčem společně pracovat, objeví se občas mezi lidmi problémy, které vedou k tomu, že je všechno hodně zmatené a na konci se vůbec o ničem nerozhodne. Co nám můžeš poradit?

Vždy to dělám podle „principu pískoviště“: „Kdo si hraje raději s lopatou, kdo s bagrem atd.“ Rozdělíte tak úkol na mnoho částí, a pak se zeptáte: „Kdo se chce ujmout toho, kdo chce dělat tamto?“ A když se nikdo nepřihlásí, tak se zeptejte: „Je zde nějaký problém, ke kterému se chce někdo vyjádřit?“ Potom se určitě někdo přihlásí. A pak odpovězte: „Dobře, očividně tě to zajímá. Napadá tě, jak by se to dalo vyřešit?“ Zeptejte se: „Kdo se o to ještě zajímá?“ a když se objeví pár lidí, tak řekněte: „Dobře, teď je to vaše věc, sedněte si nad tím a vymyslete to.“

Dlouhé posedávání a tlachání je možná dobré pro kávový průmysl a také lidé, kteří prodávají křesla, musí z něčeho žít, ale pokud chcete něco udělat, tak vždy udržujte věci svěží, protněte problémy a nedovolte si žádné úlety. Všechno dělejte konstruktivně a řekněte: „Ty uděláš to a ty ono. Ty vidíš nedostatky tady, dobře, potom na to budeš odborník.“

Vždycky si myslím, že všichni jsou upřímní lidé, všichni chtějí to nejlepší a každý má zkušenosti, které jsou důležité. Musíme lidem důvěřovat a také jim předat zodpovědnost, nejen pomocnou práci. Pokud výsledek není hned perfektní, tak si o tom promluvte a nechte je to ještě jednou přepracovat. Tímto způsobem si s věcmi hrajte, dokud nebudou všichni spokojeni. Funguje to dobře a šetří to mnoho času.

Co dělat, když je partner často rozhněvaný?

Když je někdo rozhněvaný, řekni mu, jak hloupě to vypadá. Řekni mu: „Měl by ses vidět. Stojíš tady, máváš rukama, říkáš divné věci, potřásáš hlavou, lezeš po stropě a vydáváš nesrozumitelné zvuky.“

To jsou příliš dramatická vystoupení před příliš malým a nevděčným obecenstvem. Velký výstup s dmoucí se hrudí a vykulenýma očima před vyčerpanou manželkou a dvěma udivenými dětmi v kuchyni. Tady musíme říct: „Potřebujeme pro tebe důstojné obecenstvo! Je to příliš dobré na to, abychom to sledovali pouze my! Pojď, dojdeme pro sousedy, aby se také mohli podívat.“
Je třeba lidem říct, že se zesměšňují. Řekni mu, aby si ten trip nechal, že ho nechceš. Řekni mu, že ho máš ráda, a proto ho nechceš vidět takhle hloupého a slabého.

Jednou jsi říkal, že ti přijde trapné ukazovat slabost. Jak jsi to myslel?

To záleží na tom, v jaké roli právě jsme. Teď a tady v mojí roli by bylo velice trapné ukazovat slabost. Ale jsou role, ve kterých to můžeme udělat. Jsou čtyři úrovně aktivity: Existuje mírná, uklidňující aktivita, ve které můžeme ze soucitu ukázat slabost. Pak je rozhojňující aktivita, ,ve které si hrajeme s možnostmi, které máme k dispozici. Zde bychom měli být aktivní spíše ve vnějším světě a příliš se nezabývat slabostmi.

Pak je úroveň, na které ostatní fascinujeme, na které možná můžeme udělat slabosti zajímavými, abychom s nimi pak mohli pracovat a využít je jako surovinu pro více otevřenosti a síly. A nakonec je tady ochranná aktivita, to je moje oblast, a zde bychom neměli ukázat vůbec žádnou slabost. Otázka je, co máme na práci. V tomto životě mám prostě roli ochránce, proto bych neměl mít žádné slabosti a nedělat chyby. Nemusím být oblíbený, pouze musím mít pravdu.