Jak máme reagovat, když se ostatní lidé chovají nemožně?

Nejprve musíme prověřit, jestli je to naše věc nebo ne. U nás se velký soudce jmenuje příčina a následek. Jako buddhisté se tedy nemusíme do něčeho vměšovat kvůli morálce nebo spravedlnosti. Lidé dělají negativní věci, když jsou hloupí. A díky tomu, co dělají, budou také sami trpět.

Pokud však máme s tím, kdo dělá potíže, spojení a cítíme se za situaci zodpovědní, určitě můžeme něco udělat. Můžeme říct: „Poslyš ty hlupáku, vidíš, co tady děláš?“ Nesmí v tom být ale hněv. Pokud něco takového říkáme pod vlivem hněvu, pak to vždycky vypadá hloupě. Lidé to vezmou osobně a rozbijeme dobré svazky.
Pokud zastavíš někoho, kdo se zrovna chystá udělat něco negativního, je to v pořádku, ale když se do toho připletou rušivé pocity, je lepší dávat pozor a držet se zpátky.

Obecně je lepší dávat dobré rady, než lidem natvrdo říkat, že tohle nebo tamto nesmí dělat. Protože když v tom budou pokračovat, naruší to náš svazek a už jim nebudeme schopni pomoci.

Časem se také naučíme, jak s takovými situacemi zacházet. Přestaneme moralizovat a pochopíme, že jediné, o co jde, je co nejvíce lidského štěstí. Jde o to přinášet bytostem co nejvíce užitku a vidět, že každý je tak dobrý, jak dokáže.
Neodsuzujeme, ale snažíme se pouze vidět, jestli se dané chování hodí do stávající struktury. Občas musíme zatlouct i pár ohnutých hřebíků a použít kus dřeva, který se tak úplně nehodí. Takový je život. Musíme se snažit zacházet s věcmi tak, aby to, co se stalo, nepřineslo žádné utrpení, a aby to, co přijde v budoucnu, přineslo pokud možno co nejméně utrpení, a aby se – pokud je to možné – všichni z toho, co se děje, učili. Všechno je umění možného, je to plynulý proud, otevřenost vůči všem možnostem.

Je to jako obrovská karetní hra, jako super bridž, polovinu karet máme celou dobu v rukávu, vidíme, co hrají ostatní, prověřujeme to, reagujeme na to, avšak smyslem je, aby vyhráli ostatní. To je způsob, jakým hraje lama, vyhrát mají ti druzí. A ideálně by měli mít i pocit, že na to přišli sami, protože jinak se snadno stanou pyšnými nebo se naštvou.

Jak důležité je zdravé tělo pro rozvoj mysli?

Záleží na úrovni meditační zkušenosti. Na nejvyšší úrovni můžeš meditovat na všechno, na nemoci, utrpení a obtíže, únavu. Vše se dá transformovat a použít jako surovina pro meditaci. Většina našich rinpočheů má dost chatrné zdraví. Nejedí zdravě a o zdraví se moc nestarají, protože od určité úrovně je vše vnímáno jako příjemné. Nemoc, bolesti, všechno je dobré, neboť člověk jen spočívá v meditaci a prožívá blaženost, ať se děje cokoli.

Někdy je skupina lidí, kteří v centru aktivně pracují, označována jako „mandala“. Co to znamená?

Mandaly jsou sama od sebe vzniklá osvícená energetická pole. Toto označení se používá také pro lidi, kteří náleží do energetického pole tím, že jednají s motivací dosáhnout osvícení. Mluvíme-li o skupinách, se kterými mám spojení, je to takto: Dokud jsme přátelé, jsme k sobě čestní a navzájem si důvěřujeme, do té doby bude všechno, co se v centrech bude dít, vyjádřením energetického pole Karmapy.

Důležité je, aby tyto mandaly byly nadosobní. Jedno dánské přísloví říká: hřbitovy jsou plné nenahraditelných lidí. Jak často si myslíme: „Všechno závisí na mně, beze mě by vůbec nic nefungovalo“. Jakmile někdo odpadne, v energetickém poli se něco posune a tu práci převezmou jiní lidé. Objeví se nové aspekty a možná se dokonce povede něco lepšího než předtím.

Mnozí si myslí, že ti aktivní lidé v centru pracují úplně nezištně a obětavě pro ostatní, a proto se drží raději zpátky ze strachu, že by měli málo času na vlastní praxi. Ve skutečnosti ale děláme práci v centru také sami pro sebe: ten, kdo dokáže být vždy dobrým příkladem a neběží pryč, když přijdou lidé a chtějí od něj něco slyšet, prožívá skutečný rozvoj mysli. Když si pak chce po dlouhé, tvrdé práci sám poklepat na rameno, pak tam opět stojí někdo se svým strýcem, který vůbec nic nepochopil a o kterého se někdo musí postarat. Když to tak jde pořád, tak jednou na klepání na rameno zapomeneme a ego postupně vyhladoví. Potom je všechno zábava, všechno má smysl, všechno dostáváme jako dárek. A k tomu směřujeme. Je to malé tajemství. Děláme práci pro druhé, ale ten, kdo ji dělá, z toho sám má největší užitek.

Své tělesné potřeby prožívám silně jako připoutanost a jako opravdu nepříjemné. Jak s tím mohu pracovat?

Všichni jsme se stali laiky a jogíny, protože víme, že rušivé emoce jsou vlastně surovina pro dosažení osvícení. Tím se lišíme od úrovně hínajány nebo théravády mnichů a jeptišek.

To dobré je, že se buddhovi můžeme ve všem otevřít, např. i se svou sexualitou. Buddha říká, tělo je chrám se 72,000 světelnými kanály, ženské části jsou lotosový květ, mužské části jsou diamant. Všechno, co prožíváme, vnímáme jako čisté, smysluplné a plné moudrosti i významu.

A pokud sebe vnímáme jako čisté, můžeme se otevřít buddhovi a učit se od něj, můžeme pracovat s energiemi. Ve všem, co se děje, v každém okamžiku je ryzost, napětí a svěžest.

Opravdová překážka je, pokud jsme byli vychováváni s nepřátelstvím ke svému tělu a vše pod úrovní pasu bylo považováno za špatné. Často je to katolickou výchovou. Podle mého názoru je mnoho katolíků zralých na terapii, aby znovu získali do určité míry zdravý vztah ke svému tělu.

Je důležité, abychom se buddhovi zcela a plně otevřeli i se svými touhami a pocity. Jen tak jej můžeme požádat, aby nám podal ruku. Především v otázce lásky. Ženy jsou v tomto směru bdělejší než muži, ví také mnohem lépe, jak důležitá je láska.

Když jde muž k ženě, má se otevřít, aby prožil její moudrost a pochopil, jak důležitá je láska a jaký význam má otevřenost.

Jak pracujeme s hněvem na Diamantové cestě?

Hodně lidí má problémy s hněvem a také s dalšími rušivými pocity. Existují tři základní typy lidí. Jedni jsou převážně zmatení, druzí převážně hněviví a třetí převážně žádostiví. Každý z těchto tří typů může pracovat na třech úrovních.
Hněv můžeme na vnější úrovni zkusit přeměnit v soucit. Můžeme lidem přát vše dobré, především když zjistíme, že bytosti prožívají hodně věcí, které se jim nelíbí a dostávají je do potíží. Na vnitřní úrovni pracujeme s meditací. Vkládáme hodně času do budovací – první – fáze meditace, zatímco fáze splynutí, ve které se buddha rozpouští ve světlo a splývá s námi, je krátká. Na třetí úrovni, úrovni Diamantové cesty (mahámudra u nás nebo maháati u Ňingmapů), už do tohoto pocitu nevkládáme žádnou sílu. Hněv necháme vejít jako zloděje do prázdného domu. Může ho celý projít, prohledat šuplíky, podívat se pod koberec, vše je prázdné. Nedostane žádnou energii. A když pak zmizí, už se jen tak snadno nevrátí. Můžeme také pomyslet na písničku Lili Marlen: Všechno jednou zmizí, všechno jednou uplyne.

Když se podíváme na příčinu a následek hněvu, můžeme zjistit, že nám k tomu, abychom se s ním naučili zacházet, nepomůže ani vydržet a mlčet, ani projevovat agresi. Jednat bychom měli, až už jsme, nebo nejsme hněviví. Hněv je zmatený. Když jsme hněviví, děláme spoustu chyb. Jednáme potom jako pod vlivem alkoholu, máme rudé oči, divně mluvíme, na co sáhneme, to zničíme, nejsme schopni dobře řídit auto a můžeme se zranit. Je to stejné jako příliš mnoho adrenalinu. Bez hněvu můžeme v dané situaci jednat mnohem lépe a také lépe vystihnout podstatu věci.
Musíme vědět, že hněv není náš přítel. Hněv sice dává teplo, ale je to, jako kdybychom si zatopili penězi místo uhlím nebo olejem. Během krátké doby spálí hněv velmi mnoho dobrých dojmů, které jsou nahromaděné v mysli. Spálí radost, která by mohla vést k našemu rozvoji. Když jasně odhalíme hněv jako nepřítele, musíme ho chytit a přemoct.
Hněv je opravdová slabost. Dává zdánlivý pocit síly, ale ve skutečnosti škodí. Když jsme si tím jisti, tedy opravdu jsme shledali: „Hněv není můj přítel, nepomáhá mi, jen mi škodí“, pak tento pocit můžeme odstranit.

Pro tuto práci existuje cesta na třech úrovních:

1. Dej tygrovi méně jídla, ať se uklidní. Žije jen z energie, kterou mu dáš. Dávej pozor na situace, ve kterých mu vždy podlehneš.

2. Přesně zkoumej, jak tygr funguje, jak běhá sem a tam, cení zuby a koulí očima. Podrobně sleduj, jak pracuje – tedy zkoumej ten pocit.

3. Jezdi na tygrovi. Když ho znáš, využij jeho energii jako surovinu pro energii, kterou využiješ na práci, kterou máš před nosem.

1. Úroveň: vyhýbání se!

Dokud se necítíme dost silní, když je situace příliš napjatá a nemáme nad ní kontrolu, radím dotyčným situacím se vyhnout. Je to lepší než se zesměšnit před přáteli nebo přátelství zničit. Není zbabělé jít z cesty obtížím a hněvu, když víme, že se tu obvykle stáváme hněvivými. Lepší je pak projít se na čerstvém vzduchu, to je mnohem zdravější.
Běžně se ale hodně situacím vyhnout nemůžeme, protože důvodem pro náš hněv je, že sami máme problémy. Když sami žádný hněv necítíme, nelze jej vyvolat, ale když máme vibraci tohoto pocitu v sobě, může se aktivovat.

Abychom se problémům nemuseli stále vyhýbat, můžeme se naučit mít od nich odstup. Tak získáme sílu, budeme se cítit lépe a silněji a můžeme dále pracovat na druhé úrovni.

2. Úroveň: rozvíjení soucitu!

Stále se dostáváme do situací, kdy se objevuje hněv. Tady můžeme obrátit negativní náboj a přeměnit hněv v soucit.
Abychom získali vnitřní odstup, můžeme si ujasnit: „Předtím tu hněv nebyl, později tu také nebude, a když podle něj budu teď jednat, přinese to jen utrpení.“ Nebo si vybudujeme ochrannou zeď tím, že prožíváme danou situaci jako sen. Tzn., vše jen jednoduše pozorujeme jako film. Pozorujeme jednotlivé scény, rozkrájíme je jako salám na jednotlivé sekvence. S touto technikou budeme schopni jednat tam, kde bychom se možná jinak stali ztuhlými a jednali nelogicky. Např. v situaci, kdy na nás jde někdo s nožem. Nebo když o nás někdo stále mluví špatně, můžeme svoji reakci přeměnit v soucit a pomyslet si: „Ti lidé mají tolik potíží, potřebují mě jako obětního beránka, protože sami mají opravdový problém. Sami se sebou musí vydržet 24 hodin denně, zatímco já s nimi musím být jen 10 minut.“

3. Úroveň: přeměna hněvu v moudrost podobnou zrcadlu!

Hněváme se, ale nic neděláme. Pozorujeme, jak se hněv objevuje v prostoru mysli a jak se znovu rozpouští. Jak myslíme na to jednat. Jak bychom druhým nejradši vychrstli šálek kávy do obličeje nebo bouchli dveřmi. Ale nic neděláme.

Jen sedíme – jako kmen stromu (tak to říkají Tibeťané) – a vidíme, jak se ten pocit opět rozpouští. Pozorujeme, jak pocity přicházejí, mění se a opět odcházejí. Uvědomujeme si, co tu je, ale nikoho nepraštíme, nekřičíme a nesaháme po pistoli, ale jen sedíme a pozorujeme, jak to prochází. Rušivé pocity poutají náš zájem stále méně a jednoho dne budou zcela pryč.

Prožíváme hněv jako špatný program v televizi, na který se nemusíme dívat, nemusíme ho brát vážně. Pak hněv odejde, stejně jako přicházejí a odcházejí vlny na moři, a když se pak tento pocit znovu vrací do mysli, něco se změní. Najednou máme zkušenost absolutní jasnosti, skutečného vnitřního vhledu a plného porozumění. Takové zkušenosti nadosobního, zcela jasného stavu podobného zrcadlu budou přicházet stále silněji, až budeme schopni tento stav moudrosti udržet. To je transformace hněvu. Nazývá se „moudrost podobná zrcadlu“ a objeví se u každého, kdo dokáže nechat své pocity opět rozpustit v prostoru.

A pak je to jako s kostkami domina. Převrhnou jedna druhou, stejně jako hněv převrhne pýchu, posune připoutanost, odstraní žárlivost a nakonec rozpustí nevědomost a pak je vše moudrostí.

4. Další možnost: naučit se využít energii!

Když jsme zklidnili rušivý pocit stoslabičnou očistnou mantrou nebo soucitem, máme zase kontrolu. Už nemůžeme vybuchnout. Když pocit doznívá, to je ten okamžik, kdy už pominula největší vlna, samotná energie tu ještě je, ale nemůže nás už svést k tomu, abychom udělali něco negativního. Můžeme ji pak využít pro práci, kterou je tak jako tak potřeba udělat. Když rozpoznáme svůj hněv, pýchu, žárlivost atd., umyjeme auto, záchod, okopeme zahrádku, vyřídíme svých 30 telefonátů a 50 dopisů…

Nemá také smysl rozvinout pocit v drama, např. mlátit do polštáře nebo si představovat, jak někoho bijeme a podobné věci. Nedělal bych to, protože mysl je tlusté zvíře návyku. Je tím, co do ní člověk vloží. Když ukážeme svůj pocit a svůj hněv, zjistíme, že se při další příležitosti vrací ještě silnější. A po určité době jsou najednou všichni přátelé pryč, protože nikdo nemá rád hněvivé lidi. Hněv vytváří špatné vibrace. Nedáváme hněvu žádnou sílu, nemyslíme na něj, radši ho trapně odstrčíme do kouta, kde sám od sebe odumře. A místo toho děláme něco užitečného!

Rušivé pocity jsou jako mraky, které zastiňují slunce, jako vlny na moři, které přicházejí a odcházejí, nemusíme je brát vážně, ale voda v nich může být velmi užitečná.

Ve skutečnosti se náš pohled na rušivé pocity v buddhismu velmi liší od ostatních náboženství. Na Diamantové cestě vidíme všechny rušivé pocity jako surovinu k osvícení.