Jak můžeme žít v okamžiku, tedy spočívat v tom, co se právě děje, a zároveň následovat cíle a činit plány do budoucna?

To se v žádném případě nevylučuje. Základem tvého přístupu je vždy prostor. Z tohoto uvolněného bezpečného základu pak dokážeš rozeznat, co přinese všem nejvíce užitku, a svobodně se rozhodnout, co chceš dělat.

Dávat svobodu, optimálně využívat možnosti, abychom dosáhli absolutních cílů, jako je vysvobození a osvícení, co nejrychleji. Pro vlastní rozvoj je tedy také důležité myslet na budoucnost.

Co dělat, když máme v bytě špatné vibrace?

Pak musíme nejdřív přijít na to, jestli je jejich příčina vnější nebo vnitřní. Jedná-li se o vnější příčinu – jako například hřbitov naproti, jatka, roh, kde se scházejí narkomani nebo opilci a odtud špatné vibrace pocházejí – pak postavíme zrcadlo, které je pošle nazpátek. Nejčastěji se k tomu používá osmiúhelníkové zrcadlo.

Je-li zdroj uvnitř, musíme zjistit, zda se prostě jen nejedná o ošklivý pokoj nebo se zde opravdu stalo něco, co způsobilo mnoho utrpení. Žil zde třicet let někdo úplně sám a zničený, byl zde někdo zabit, tloukli tam lidi nebo něco podobného? Pokoušíme se přijít na to, co se zde dříve dělo. Na obecné světské úrovni je nejrozumnější, když dáme novou tapetu nebo znovu vymalujeme – pokud možno světlejší barvou, než byla ta před tím. Měli bychom také hodně větrat. Nebo zapálíme něco, co vypudí negativní energie, například pryskyřici z třešně. Myslím, že katolíci ji dokonce používají na vykuřování. To je velice dobré!

Také můžeš v pokojích rozvěsit pětibarevné ochránce. Postarají se o to, aby sem už nevstoupilo nic škodlivého. Nebo vezmeš domů dobrou přítelkyni a užijete si v těch místnostech hodně radosti, to také pomůže.

Když se jedná o otázky centra nebo skupiny, máme jednat samostatně, nebo se zásadně ptát lamy?

Pokud jde o meditační praxi, tak bychom neměli nic svévolně pozměňovat, protože ji předal Karmapa. Způsob, jak ji ale lidem zprostředkujeme, se může měnit případ od případu. To může dělat každý podle svého pocitu a svých schopností.

Pokud jde o větší rozhodnutí na každodenní úrovni, např. koho přijmout  jako spolubydlícího do centra, tak se můžeme zeptat, pokud si nejsme jistí. Když však mají lidé, kteří centrum vedou, dobrý cit, můžou se také rozhodnout sami. A i v případě, že to dlouhodobě nefunguje a ten nový se po několika letech zase odstěhuje, mohl přesto v době, kdy tam žil, být pro centrum užitečný a vnést dobrý vliv.

Mým cílem je, aby se každý stal samostatným tak rychle, jak je to jen možné. Vždy, když se v nějaké oblasti můžete naučit něco, co vás zpevní, díky čemu se váš pohled stane uceleným, tak vám radím to udělat. Samostatnost je cílem. Ale tu a tam má lama speciální vědomosti, a pak se ptáme. Jen v případě, když už stejně víme, co chceme udělat, tak se neptáme.

Je možné řídit sexualitu a používat ji jako prostředek na cestě? Já ji prozívám spíše jako nekontrolovatelnou energii.

To je stará otázka psychologie. Dříve si lidé mysleli, že sexualita jednoduše existuje a člověk ji nemůže kontrolovat. Dnes ji už lidé nevidí jako nějaký nekontrolovatelný kanón, který střílí do všech směrů, nýbrž jako část naší celistvosti. Můžeme ji probudit, zklidnit nebo navést do určitého směru.

Je pravda, že hněv je nejhorší ze všech rušivých pocitů?

V první řadě je hněv největším nepřítelem našeho rozvoje. Když jsme hněviví, všechno zničíme. Radost, dobré pocity, které máme, všechno zničíme.

Hněv je v podstatě přiznáním slabosti. Tak to chápeme přinejmenším v Dánsku, mojí rodné zemi. Když se rozčílíme, už jsme selhali. Už jsme tu situaci nezvládli.

Ale to neznamená, že bychom neměli jednat energicky! Energické jednání je důležité, ale nesmíme přitom být hněviví. Můžeme dělat všechno možné do té doby, dokud děláme to nejlepší a přinášíme světu co nejméně utrpení. S tímto nastavením se můžeme také jako buddhista stát vojákem. Já osobně bych také zakročil, kdyby někdo stál v cestě dobré věci, ale bez hněvu. Jde o pocit, se kterým vykonáváme věci. Lékař, který pacienta neoperuje, protože to bolí, není dobrý lékař.