Máme v lidech vidět vždy to nejlepší. Ale když dělají opravdu problémy, co pak?

Pak mysli na to, že jsou to buddhové, kteří to o sobě nevědí, a pak je popadneš a pořádně s nimi zatřeseš, aby se lépe dostali tam, kde budou moci rozpoznat svoji buddhovskou podstatu. Kdyby lidé neměli buddhovskou podstatu, nebyl by žádný důvod s nimi pracovat. Ale i když má učitel ve třídě 30 malých géniů, musí přesto občas vyvinout určitý tlak a říct: „Zůstaň sedět na židli, neokusuj tu tužku, netahej ji za vlasy!“ nebo něco podobného. Ale má to smysl, protože vidíš, že z toho může něco vzejít…

Na jednu stranu tedy musíme udržovat relativní úroveň pohledu, jinak nebudeme vědět, co je třeba udělat. Ale pokud zároveň neuvidíme absolutní úroveň, která je nad ní, pak budeme dělat chyby.

Potřebuje mysl tělo, aby mohla dosáhnout osvícení?

K dosažení osvícení je lepší tělo mít. V čistých zemích, ve kterých existuje již jen představa těla, je sice dosažení osvícení jisté, ale jde to daleko pomaleji. Mít tělo znamená prožívat touhu, připoutanost, pýchu a mnoho dalších stavů. Když mocnou sílu, která vězí v těchto pocitech, přeměníme, přinese zářící osvícení, a to velmi rychle. V tom je tělo výhodné. Když budeme správně používat všechny své současné touhy, očekávání a připoutanost, pak budeme na nejrychlejší cestě směrem k osvícení.

Tělo je užitečné i k tomu, že s jeho pomocí můžeme mysl udržet na jednom místě. Protože mysl je spojená s tělem, můžeme při meditaci například pomocí pozice těla zklidnit mysl a soustředit ji na jeden bod. Můžeme pracovat i se smyslovými dojmy a identifikací s nimi.

Máš poměrně velké množství žáků. Jak s nimi dokážeš zůstat v kontaktu a jakou roli přitom hrají centra?

Nejde o nic osobního, jen o to, aby se lidé stali samostatnými a dospělými. Jde o to, aby pochopili, že jejich mysl je jasným světlem. Potom se stanou neohroženými, radostnými a laskavými.

V posledních několika letech jsme značně povyrostli a je to především díky tomu, že mí žáci jsou nyní tak dobří, že jim můžu plně důvěřovat a vysílat je do světa, aby sami učili.

Založil jsem okolo 600 center po celém světě a to znamená, že už nemůžu navštívit jednou za rok každé centrum. Proto je velmi důležité, že přátelé všude dokáží přiložit ruce k dílu. Myslím si, že je skvělé, co všechno moji žáci a přátelé pro centra dělají. Jsou to skuteční idealisté. Pracujeme s minimálním rozpočtem a nemáme žádné velké sponzory v pozadí. Mnoho z toho, co sem přijde, jde okamžitě do Ruska nebo do východních zemí, aby se tam něco postavilo. Nikdo si za svou práci nic nebere. Opravdu, nic není placené a všichni odvádějí velmi, velmi dobrou práci. Je to opravdu skvělé.

A důvodem, proč všichni můžeme udržovat tento svazek a zůstávat přáteli, je za prvé to, že jde o lidský rozvoj, kde každý něco získá a něco během toho prožije, a za druhé, že jde o zdravý rozum. Jde přece o to rozvinout trochu humoru a radosti, důvěry, nadbytku a síly a získat prostředky, které to umožňují.

Je skutečně dojemné, že se to může dít dnes v našem materialistickém světě. Že lidé pracují celou noc, aniž by za to něco dostali, zkorigují můj rukopis nebo pošlou dopisy 500 lidem, ze kterých odpoví jen 50. A já jsem skutečně šťastný a opravdu hrdý, že jsem tuto „partu“ uvedl do pohybu. To musím říct. Cítím se při tom skutečně dobře.

Je sexualita jediný způsob, jak spojit dohromady ženský a mužský princip?

To nejlepší je, když tě inspiruje všechno z podstaty ženské popř. mužské. Pohybuješ se prostorem a vnímáš jej, samotnou jeho otevřenost jako ženský princip. Radost samu o sobě pak vnímáš jako mužský princip. Otevíráš se všem vlastnostem a schopnostem všech, kteří přijdou do tvé blízkosti.

Na osobni úrovni rozlišujeme čtyři různé druhy vztahů, které vznikají, když se lidé setkávají. Žena může být matka, dcera, sestra nebo milenka. Ne všechny jsou všechno. Stejně tak je to u mužů. Existuji typy otců, synů, bratrů a pak jsou muži, které by si člověk chtěl hned vzít s sebou domů. Muži a ženy se zde mohou různými způsoby doplňovat a potkávat.

Obecně bychom se měli pokusit nechat se inspirovat celou šíří zkušenosti. Nejdříve myslíme pravděpodobně na sexuální vztah a na blízkost, ale pak zjistíme, že vztah, v němž je méně touhy, může být mnohem silnější a z dlouhodobého hlediska přináší více výhod.

Způsob setkání závisí také na tom, jak silně je rozvinutá mužská nebo ženská energie. Jsou lidé, kteří jsou velmi mužští nebo velmi ženští, proto pro vyrovnání potřebují partnera. Když například nejsem delší dobu se ženami, pak pobíhám kolem jako tank, zapomenu se holit a stávám se hrubým.

To samé platí pro některé dámy, které mají příliš mnoho ženské energie. Pokud nemají muže, baví se po celé hodiny a dny jen o kloboucích a dětech a nic jiného se neděje. V těchto případech se muži a ženy vzájemně velmi potřebují. Existují ale také typy, které jsou více ve středu. Mají některé ženské a některé mužské vlastnosti, trochu od každého a ti můžou pak docela dobře žít i bez partnera.

Ačkoli se snažím se svými rušivými pocity pracovat, reaguji na některé lidi stále ještě agresivně. Co mám dělat?

Snaž se dál, až na ty lidi nebudeš agresivní. Když myslíš na to, že všichni lidé, také ti, na které reaguješ agresivně, čeká nemoc, stáří a smrt, pak se tvůj hněv stane soucitem.

Podívej se na protivníka následujícím způsobem: narodil se, to bolelo, plakal, byl tak malý, bez ochrany. Během svého života měl spoustu přání, některá se splnila, jiná ne. Právě teď chce mnoho věcí, které nedostane, chce se hodně věcem vyhnout, což se mu nepodaří – možná i tobě, což se mu nepovede, protože tam přeci jsi. A na vše, co má, musí dávat pozor. Když to dobře pozoruješ, uvědomíš si, že je na tom zle, že má problémy. Můžeš rozvinout soucit a pak uvidíš, že ten hlupáček spíš potřebuje tvoji pomoc než se s tebou hádat. Pak můžeš ustoupit stranou a nechat ho narazit do zdi. Nebo ho zastavíš tak, že mu to bude nepříjemné. Ale když tak reaguješ, nesmí to být nikdy z hněvu! Musíš si uvědomit, že si ze svého chování může udělat návyk a pak by pro něj mohlo být velmi těžké zase se změnit. Proto ho teď zastav.

Pokud nepodléháš hněvu, můžeš tvrdě pracovat, dělat co chceš. Pozoruj sám sebe! Můžeš s lidmi zacházet, jak chceš, imponovat jim, být šarmantní atd., pokud si přeješ je vysvobodit. Se soucitem a přáním pomáhat ostatním a být pro ně užitečný můžeš použít svůj šarm. A když necítíš hněv, můžeš být k druhým tvrdý, abys jim pomohl.

Nejdříve máš lepší pohled v hlavě a pak – když stále zřetelněji vidíš, jak lidé žijí, co si přejí a kolik problémů skutečně mají – bude averze stále méně. A budou narůstat přání, aby se jim dobře dařilo.