Co stojí za tím, že lidé mají potřebu mít moc? A co proti tomu můžeme dělat?

Potřeba ovládat druhé vyplývá z vlastní slabosti. S tím máme problém i v buddhismu. Nikdo nechtěl dělat kancelářskou práci a kontrolovat finanční záležitosti. Převzali to potom nově příchozí lidé, kteří se cítili být přitahování speciálně těmito funkcemi. Často to byli lidé, kteří se nedokázali v životě bavit a byli trochu nudní. Ale po nějakém čase se díky své funkci začali považovat za důležité, všechno přeorganizovávat a komandovat ostatní. To samozřejmě nejde. Zjistili jsme tedy, že tuto práci musíme dělat sami!
Musíme o tuto práci poprosit lidi, kteří už mají naplněný život. Nebudou touto prací rozvíjet ego a udělají ji dobře. Pokud ji však předáme notoricky nudným lidem, rozvinou pýchu na svou funkci a stanou se obtížnými. I když je to obtížné, tak nemůžeme tyto úkoly přenechat jiným, protože nad nimi jinak ztratíme kontrolu.
Šťastní lidé nemusí nikoho ovládat! Ten, kdo je sám silný, nemusí sedět na jiných lidech, kdo je sám stabilní, nemusí nikoho ovládat.
Jen ten, kdo je hluboce nejistý a slabý, buduje hierarchie, manipuluje ostatními, štve je proti sobě, staví pyramidy a sám si sedá na vrchol. Jen slabí lidé dělají něco takového, silní to nemají zapotřebí.

Jednou jsi říkal, že ti přijde trapné ukazovat slabost. Jak jsi to myslel?

To záleží na tom, v jaké roli právě jsme. Teď a tady v mojí roli by bylo velice trapné ukazovat slabost. Ale jsou role, ve kterých to můžeme udělat. Jsou čtyři úrovně aktivity: Existuje mírná, uklidňující aktivita, ve které můžeme ze soucitu ukázat slabost. Pak je rozhojňující aktivita, ,ve které si hrajeme s možnostmi, které máme k dispozici. Zde bychom měli být aktivní spíše ve vnějším světě a příliš se nezabývat slabostmi.
Pak je úroveň, na které ostatní fascinujeme, na které možná můžeme udělat slabosti zajímavými, abychom s nimi pak mohli pracovat a využít je jako surovinu pro více otevřenosti a síly. A nakonec je tady ochranná aktivita, to je moje oblast, a zde bychom neměli ukázat vůbec žádnou slabost. Otázka je, co máme na práci. V tomto životě mám prostě roli ochránce, proto bych neměl mít žádné slabosti a nedělat chyby. Nemusím být oblíbený, pouze musím mít pravdu.