Učení a meditace

Někdy se cítím náhle velmi unavený, i když mě přitom čeká ještě spousta práce. Jak poznám, jestli tělo opravdu potřebuje spát, nebo je to jen můj úlet, očista nebo jednoduše zlozvyk?

To určuješ sám svým přístupem. Pokud bys rád udělal něco smysluplného a vnímáš své tělo jako nástroj, který k tomu použiješ, ale zároveň cítíš silný tlak v hlavě, nebo máš chřipku, anebo jsi třeba pár nocí nespal, tak není žádný úlet na chvíli se natáhnout. Rozhodující je motivace být schopný zase brzo udělat něco pro druhé. Pokud pak bereš spánek jako určitý lék, je to dobré a přirozené.
Pokud ale řešíš něco obtížného nebo máš s někým problém a nechceš s ním mluvit a pak si vezmeš pět prášků na spaní a jsi 24 hodin mimo, tak to není úplně ono.
Myslím, že problémy těla, souvisejí s materiálem, který mysl nemůže strávit. Pokud máme v mysli všemožné problémy, časem se přesunou do těla a tomu se pak přestane dařit. Pokud člověk dělá to, co se mu líbí a co považuje za smysluplné, pak toho tělo unese a zvládne opravdu dost. Schválně se koukněte, kam ukazuje ručička barometru vaší radosti. Je spíš na straně radosti nebo nechuti? Pokud je na straně radosti, pak si řekněte: „Dobrá, tělo je stroj a musí občas odpočívat.“ A pak uděláte, co je nutné. Pokud je ale ručička vychýlená na stranu nechuti, tak raději přidejte do kroku a udělejte něco užitečného.

Je smysluplné udržovat tělo ve formě, například cvičením v posilovně?

Trocha posilování nemůže škodit. Ale pokud se dostatečně identifikuješ s požadovanou formou, tak ji získáš. Osobně na sport nemám téměř žádný čas. To, co držívám v ruce, je pero, když něco píšu, a občas volant. A přesto jsem pořád ještě docela ve formě. Důvodem je, že vnímám svoje tělo jako nástroj k ochraně ostatních. Když jdu po ulici, prožívám se jako „Y“. A motivace je být schopen chránit ostatní. Věřím, že když to člověk dělá, zmizí přebytečná kila sama. Protože v mé představě o těle pro ně zkrátka není místo. Nejsou součástí projektu.
Posilování hodně funguje přes mysl. Například se soustředíš na to, abys třeba tady vyvinul o centimetr víc svalů než minulý týden. Když se na sebe budeš dívat jako na buddhu Neomezený život, budeš nejen dlouho žít, ale budeš také silný a zdravý.

Co znamená, když se člověk náhle vidí shora?

To je dobrý stav mysli. Je dobře, když člověk může opustit tělo, je to známka dobré karmy a dřívější meditace. Znamená to, že nemáš velkou připoutanost ke svému tělu. Bude pro tebe snadné něco udělat pro druhé a také umírání nebude těžké. Měl bys tuto svojí moudrost doplnit o soucit, abys vědomě dělal to, co bude bytostem k užitku.
Moje žena Hannah měla schopnost vidět se shora velmi rozvinutou. Když byla malá, často viděla sama sebe z rohu místnosti. Já jsem tyto stavy míval většinou na LSD a také při nehodách. Jednou jsem spadl z deseti metrů, když jsem při lezení po skále vsadil všechno na jeden kámen, který se vydrolil. To jsem byl mimo tělo. Viděl jsem, jak se řítí dolů, a věděl jsem, že když to dobře dopadne, budu žít dál, jinak půjdu někam jinam.

Proč si neosvícená mysl stále dokola hledá tělo?

Karma, tedy určité činy, slova a myšlenky z minulého života působí jako nějaké lepidlo, jako něco, co ze všech možností prostoru jednu vytáhne a nechá vykrystalizovat. Pak najdeme rodiče, spojíme se s oplodněným vajíčkem a přijdeme na svět. Co nás tady drží, je příčina a následek a nevědomost, která s tím souvisí. To, že si myslíme, že jsme omezení. Jsme tu vázáni, protože tu jsou podmínky, protože se háček zahákl za kroužek, protože nejsme schopní prožívat mysl jako jasné světlo a namísto toho se identifikujeme s tělem.
Myslet si, že „jsme“ tělem, je omyl. Tělo „máme“. Skrze tělo můžeme pracovat, ale naší skutečnou podstatou je jasné světlo. Dokud to nerozpoznáme, věříme, že jsme tělem a prožíváme stáří, nemoc a smrt a obtíže, které jsou s tím spojené. Buddha nám zprostředkovává zkušenost, že opravdu jsme jasným světlem. To je cíl. Tělo je náš nástroj, který používáme pro dobro ostatních bez toho, abychom prožívali vzlety a pády, bez obav a očekávání, prostě jen proto, že to přirozeně vnímáme jako správné.

Co vlastně drží mysl v těle?

Návyk! Už teď jsi spojený se všemi energiemi a místy všude. To, co tě drží v těle, je iluze „já“, právě teď. Ve skutečnosti není rozdíl ve vibraci tvojí kůže a čehokoli jiného. Tělo vůbec nemusíš opustit, abys mohl dosáhnout osvícení. Co tě nyní drží v těle, je tvůj návyk. A to, co tě bude držet, až zemřeš, bude zase tvůj návyk. Tak to bude pokračovat, dokud tento návyk neodpadne.

Potřebuje mysl tělo, aby mohla dosáhnout osvícení?

K dosažení osvícení je lepší tělo mít. V čistých zemích, ve kterých existuje již jen představa těla, je sice dosažení osvícení jisté, ale jde to daleko pomaleji. Mít tělo znamená prožívat touhu, připoutanost, pýchu a mnoho dalších stavů. Když mocnou sílu, která vězí v těchto pocitech, přeměníme, přinese zářící osvícení, a to velmi rychle. V tom je tělo výhodné. Když budeme správně používat všechny své současné touhy, očekávání a připoutanost, pak budeme na nejrychlejší cestě směrem k osvícení.
Tělo je užitečné i k tomu, že s jeho pomocí můžeme mysl udržet na jednom místě. Protože mysl je spojená s tělem, můžeme při meditaci například pomocí pozice těla zklidnit mysl a soustředit ji na jeden bod. Můžeme pracovat i se smyslovými dojmy a identifikací s nimi.

Jak udělat z úsilí radostné úsilí?

Na začátku pracujeme ve velké míře s rozhodnutím prožívat úsilí radostně!
Já sám jsem se takto nemusel nikdy přesvědčovat. Vždy jsem si říkal: čím úžasnější, čím rychlejší, čím zábavnější, tím lepší! Ale u někoho jiného, kdo to tak neprožívá, si dokážu představit, že pomáhá, když si člověk například řekne: „Páni! To je báječné! Ta slečna prožila spoustu radosti! Páni! Leží tu, podívej, jak celá září, jak je šťastná!“. Nebo: „Skvělé! Projel jsem tou zatáčkou rychleji!“. Nebo: „Pracoval jsem čtrnáct hodin a stále jsem dost svěží, abych si dal jedno pivo!“. Děláme vždy „to i to“ a rozvíjíme při tom pohled, že všechno, co se děje, je naprosto úžasné a vzrušující. A stejně jako baron Prášil vytahujeme sami sebe za vlasy z močálu a díky vlastní vůli a vlastní síle se stáváme bohatými.
Měníte také svůj pohled. Když se díváte skrz černé brýle, je to peklo, a když se díváte růžovými brýlemi, je to nebe. A když se díváte bez brýlí, vidíte, co tu skutečně je. A to je mnohem krásnější a mnohem více vzrušující než jakékoli nebe. Ale do tohoto stavu se dostanete pouze z nebe, ne z pekla! Proto musíme nejdříve začít s dobrými obrázky a prožitky a odtud pak pokračovat dále.

Často se mi stává, že do něčeho dlouho vkládám úsilí, a když jsem kousek od cíle, přeruším to, protože zjistím, že to pro mě není to pravé. Ale postupně mě také frustruje, že nikdy nedotáhnu nic konce.

Nikdo nebude mít užitek z toho, když se budeš cítit špatně. Proto by sis měl připomínat, že svá rozhodnutí nakonec děláš pro dobro všech bytostí. Ale musíš si také být jistý, že před něčím neutíkáš.
Jediné chyby, které si člověk neodpustí, jsou ty, kterých se nedopustil. Chlapec, kterého nepozvala domů, nebo jablko, které jsme neukradli. Musíme si neustále dávat pozor, abychom nic neopomíjeli ze strachu a tendence utíkat před životem. Musíme na sobě pořád pracovat a neměli bychom jednat z pozice slabosti. Když rodina například po léta pobírala sociální podporu a potom dostaneme šanci situaci zlepšit tím, že složíme nějakou zkoušku. A najednou si pomyslíme, že to nedokážeme. To je zbabělé. Je to špatné a ničí to charakter. Musíme tím prostě projít, i kdybychom si měli natlouct nos. Je to jako při bungee jumpingu. Když už jsme vyšli nahoru, musíme také skočit, protože bychom se pak na sebe nemohli podívat do zrcadla. Jsou situace, kde zkrátka musíme udělat, co máme před nosem.
Ale jsou i jiné situace. Tady neměníme názor ze strachu nebo proto, že bychom byli slabí, ale jednoduše si všímáme, že jsme byli „mimo“. A pak děláme něco jiného. To je potom úplně v pořádku.
Ale nejlepší je, když člověk dokončí jednu věc a potom další. To je šikovné! A času budeme také mít vždy dost. Tak to opravdu je. Dřívější zkušenost si vždy můžeme vzít do další situace a mít z toho užitek.

Jak můžeme posílit sebedůvěru?

Důležité je vkládat energii do řešení problémů namísto do problémů. To platí i pro nemoci, jen tak neodejdou, když na ně budeme neustále myslet.
V momentě, kdy se objeví obtížná situace nebo nemoc, je dobré nasměrovat veškerou energii k cíli, tedy k vyřešení problému nebo k uzdravení. Tvoje mysl, tvoje myšlenky by se neměly točit kolem problémů. Tak tím nejlépe projdeš a karma se rozpustí. Cokoliv jiného je jenom hloupost – nebojovat proti něčemu, co můžeme zdolat. Pokud se však karma ještě nerozpustila, pak pozoruj, co se děje. V okamžiku, kdy se objeví deprese nebo nemoc nebo jiné problémy, je původní příčina už pryč a potom je jen otázkou času, jak dlouho bude trvat, než zmizí i následek a rozpustí se negativní karma. Měli bychom prostřednictvím těla, řeči a mysli dělat, co můžeme! Nebuddhisté se pokoušejí podle svých schopností problémům vyhýbat a namísto toho pořád prožívat něco pěkného. Díky tomu se v životě objevují mnohé vzlety a pády.
Všechny problémy, které prožíváš, jsou jako obrázky v zrcadle. Za vším, co se objevuje, za každým úšklebkem, za každým ďáblem je jasné zrcadlo a to se nemění a tím jsi ve své buddhovské podstatě! Zkus se tedy, zatímco se vypořádáváš s problémy na cestě, chovat tak normálně, dobře a smysluplně, jak je to možné. Všechno, co uděláš, přinese dlouhodobý užitek a bude to mít velkou sílu. Pracuj s přístupem: „Jsem buddha, který to ještě nerozpoznal.“

Mám o sobě stále poměrně silné pochybnosti, můžeš mi dát nějakou radu?

Příčinou silných pochybnosti o sobě je nesprávný pohled, tedy myšlení, vědomí. Jako když „zapřahujeme vůz před koně“. Měli bychom si udržovat odstup od přístupu „buď, anebo“, kde vyzdvihujeme relativní a podmíněné na absolutní úroveň.
Pochop, že nejvyšší radost je nejvyšší pravdou a že každý má nějaký užitek ze všeho dobrého, co se kde děje. Pokus se necítit oddělenost od celku, ale neustále přej všem bytostem štěstí. Když se ti potom bude dařit lépe, bude se dařit lépe i ostatním, a když na tom budeš lépe, můžeš také udělat více pro ostatní.
Pokud jsou pochybnosti o sobě intelektuálního rázu, pak je nejlepší používat mantry. Mantry jsou jako olejový film, po kterém rušivé pocity sklouzávají sem a tam a potom zmizí. Mantry chrání mysl od jejích neuróz, a tak se mohou objevit hluboké prožitky a radost.
Podívej se na sebe. Máš obličej, dvě ruce, dvě nohy a chtěl bys být šťastný jako každý jiný. Je to naprosto otevřená hra. Pokus se mít takové štěstí, jaké je možné, a co nejde dnes, bude snad možné zítra.
Kdo si myslí, že má problémy, by měl každý den po dobu jednoho týdne číst mezinárodní noviny a zabývat se tím, co se děje ve světě. K čemu například dochází každý den v Africe. Vlastní problémy se potom stanou relativními a ztratí svoji váhu.