Práce s emocemi

Jak pracujeme s hněvem na Diamantové cestě?

Hodně lidí má problémy s hněvem a také s dalšími rušivými pocity. Existují tři základní typy lidí. Jedni jsou převážně zmatení, druzí převážně hněviví a třetí převážně žádostiví. Každý z těchto tří typů může pracovat na třech úrovních.
Hněv můžeme na vnější úrovni zkusit přeměnit v soucit. Můžeme lidem přát vše dobré, především když zjistíme, že bytosti prožívají hodně věcí, které se jim nelíbí a dostávají je do potíží. Na vnitřní úrovni pracujeme s meditací. Vkládáme hodně času do budovací – první – fáze meditace, zatímco fáze splynutí, ve které se buddha rozpouští ve světlo a splývá s námi, je krátká. Na třetí úrovni, úrovni Diamantové cesty (mahámudra u nás nebo maháati u Ňingmapů), už do tohoto pocitu nevkládáme žádnou sílu. Hněv necháme vejít jako zloděje do prázdného domu. Může ho celý projít, prohledat šuplíky, podívat se pod koberec, vše je prázdné. Nedostane žádnou energii. A když pak zmizí, už se jen tak snadno nevrátí. Můžeme také pomyslet na písničku Lili Marlen: Všechno jednou zmizí, všechno jednou uplyne.
Když se podíváme na příčinu a následek hněvu, můžeme zjistit, že nám k tomu, abychom se s ním naučili zacházet, nepomůže ani vydržet a mlčet, ani projevovat agresi. Jednat bychom měli, až už jsme, nebo nejsme hněviví. Hněv je zmatený. Když jsme hněviví, děláme spoustu chyb. Jednáme potom jako pod vlivem alkoholu, máme rudé oči, divně mluvíme, na co sáhneme, to zničíme, nejsme schopni dobře řídit auto a můžeme se zranit. Je to stejné jako příliš mnoho adrenalinu. Bez hněvu můžeme v dané situaci jednat mnohem lépe a také lépe vystihnout podstatu věci.
Musíme vědět, že hněv není náš přítel. Hněv sice dává teplo, ale je to, jako kdybychom si zatopili penězi místo uhlím nebo olejem. Během krátké doby spálí hněv velmi mnoho dobrých dojmů, které jsou nahromaděné v mysli. Spálí radost, která by mohla vést k našemu rozvoji. Když jasně odhalíme hněv jako nepřítele, musíme ho chytit a přemoct.
Hněv je opravdová slabost. Dává zdánlivý pocit síly, ale ve skutečnosti škodí. Když jsme si tím jisti, tedy opravdu jsme shledali: „Hněv není můj přítel, nepomáhá mi, jen mi škodí“, pak tento pocit můžeme odstranit.
Pro tuto práci existuje cesta na třech úrovních:
1. Dej tygrovi méně jídla, ať se uklidní. Žije jen z energie, kterou mu dáš. Dávej pozor na situace, ve kterých mu vždy podlehneš.
2. Přesně zkoumej, jak tygr funguje, jak běhá sem a tam, cení zuby a koulí očima. Podrobně sleduj, jak pracuje – tedy zkoumej ten pocit.
3. Jezdi na tygrovi. Když ho znáš, využij jeho energii jako surovinu pro energii, kterou využiješ na práci, kterou máš před nosem.
1. Úroveň: vyhýbání se!
Dokud se necítíme dost silní, když je situace příliš napjatá a nemáme nad ní kontrolu, radím dotyčným situacím se vyhnout. Je to lepší než se zesměšnit před přáteli nebo přátelství zničit. Není zbabělé jít z cesty obtížím a hněvu, když víme, že se tu obvykle stáváme hněvivými. Lepší je pak projít se na čerstvém vzduchu, to je mnohem zdravější.
Běžně se ale hodně situacím vyhnout nemůžeme, protože důvodem pro náš hněv je, že sami máme problémy. Když sami žádný hněv necítíme, nelze jej vyvolat, ale když máme vibraci tohoto pocitu v sobě, může se aktivovat.
Abychom se problémům nemuseli stále vyhýbat, můžeme se naučit mít od nich odstup. Tak získáme sílu, budeme se cítit lépe a silněji a můžeme dále pracovat na druhé úrovni.
2. Úroveň: rozvíjení soucitu!
Stále se dostáváme do situací, kdy se objevuje hněv. Tady můžeme obrátit negativní náboj a přeměnit hněv v soucit.
Abychom získali vnitřní odstup, můžeme si ujasnit: „Předtím tu hněv nebyl, později tu také nebude, a když podle něj budu teď jednat, přinese to jen utrpení.“ Nebo si vybudujeme ochrannou zeď tím, že prožíváme danou situaci jako sen. Tzn., vše jen jednoduše pozorujeme jako film. Pozorujeme jednotlivé scény, rozkrájíme je jako salám na jednotlivé sekvence. S touto technikou budeme schopni jednat tam, kde bychom se možná jinak stali ztuhlými a jednali nelogicky. Např. v situaci, kdy na nás jde někdo s nožem. Nebo když o nás někdo stále mluví špatně, můžeme svoji reakci přeměnit v soucit a pomyslet si: „Ti lidé mají tolik potíží, potřebují mě jako obětního beránka, protože sami mají opravdový problém. Sami se sebou musí vydržet 24 hodin denně, zatímco já s nimi musím být jen 10 minut.“
3. Úroveň: přeměna hněvu v moudrost podobnou zrcadlu!
Hněváme se, ale nic neděláme. Pozorujeme, jak se hněv objevuje v prostoru mysli a jak se znovu rozpouští. Jak myslíme na to jednat. Jak bychom druhým nejradši vychrstli šálek kávy do obličeje nebo bouchli dveřmi. Ale nic neděláme.
Jen sedíme – jako kmen stromu (tak to říkají Tibeťané) – a vidíme, jak se ten pocit opět rozpouští. Pozorujeme, jak pocity přicházejí, mění se a opět odcházejí. Uvědomujeme si, co tu je, ale nikoho nepraštíme, nekřičíme a nesaháme po pistoli, ale jen sedíme a pozorujeme, jak to prochází. Rušivé pocity poutají náš zájem stále méně a jednoho dne budou zcela pryč.
Prožíváme hněv jako špatný program v televizi, na který se nemusíme dívat, nemusíme ho brát vážně. Pak hněv odejde, stejně jako přicházejí a odcházejí vlny na moři, a když se pak tento pocit znovu vrací do mysli, něco se změní. Najednou máme zkušenost absolutní jasnosti, skutečného vnitřního vhledu a plného porozumění. Takové zkušenosti nadosobního, zcela jasného stavu podobného zrcadlu budou přicházet stále silněji, až budeme schopni tento stav moudrosti udržet. To je transformace hněvu. Nazývá se „moudrost podobná zrcadlu“ a objeví se u každého, kdo dokáže nechat své pocity opět rozpustit v prostoru.
A pak je to jako s kostkami domina. Převrhnou jedna druhou, stejně jako hněv převrhne pýchu, posune připoutanost, odstraní žárlivost a nakonec rozpustí nevědomost a pak je vše moudrostí.
4. Další možnost: naučit se využít energii!
Když jsme zklidnili rušivý pocit stoslabičnou očistnou mantrou nebo soucitem, máme zase kontrolu. Už nemůžeme vybuchnout. Když pocit doznívá, to je ten okamžik, kdy už pominula největší vlna, samotná energie tu ještě je, ale nemůže nás už svést k tomu, abychom udělali něco negativního. Můžeme ji pak využít pro práci, kterou je tak jako tak potřeba udělat. Když rozpoznáme svůj hněv, pýchu, žárlivost atd., umyjeme auto, záchod, okopeme zahrádku, vyřídíme svých 30 telefonátů a 50 dopisů…
Nemá také smysl rozvinout pocit v drama, např. mlátit do polštáře nebo si představovat, jak někoho bijeme a podobné věci. Nedělal bych to, protože mysl je tlusté zvíře návyku. Je tím, co do ní člověk vloží. Když ukážeme svůj pocit a svůj hněv, zjistíme, že se při další příležitosti vrací ještě silnější. A po určité době jsou najednou všichni přátelé pryč, protože nikdo nemá rád hněvivé lidi. Hněv vytváří špatné vibrace. Nedáváme hněvu žádnou sílu, nemyslíme na něj, radši ho trapně odstrčíme do kouta, kde sám od sebe odumře. A místo toho děláme něco užitečného!
Rušivé pocity jsou jako mraky, které zastiňují slunce, jako vlny na moři, které přicházejí a odcházejí, nemusíme je brát vážně, ale voda v nich může být velmi užitečná.
Ve skutečnosti se náš pohled na rušivé pocity v buddhismu velmi liší od ostatních náboženství. Na Diamantové cestě vidíme všechny rušivé pocity jako surovinu k osvícení.

Jaký je rozdíl mezi hněvem a zklamáním?

Hněv je přání, někomu uškodit. Zklamání je lítost, že nemohou být využity skvělé příležitosti. Když je pryč skvělá šance nebo když se jiným vede špatně atd., pak se objeví hluboký pocit lítosti. Když se propásnuté šance týkají jiných, nemá to na nás příliš velký vliv, když jde o nás samotné, musíme dát pozor, aby se to nezvrhlo v hněv.

Je pravda, že hněv je nejhorší ze všech rušivých pocitů?

V první řadě je hněv největším nepřítelem našeho rozvoje. Když jsme hněviví, všechno zničíme. Radost, dobré pocity, které máme, všechno zničíme.
Hněv je v podstatě přiznáním slabosti. Tak to chápeme přinejmenším v Dánsku, mojí rodné zemi. Když se rozčílíme, už jsme selhali. Už jsme tu situaci nezvládli.
Ale to neznamená, že bychom neměli jednat energicky! Energické jednání je důležité, ale nesmíme přitom být hněviví. Můžeme dělat všechno možné do té doby, dokud děláme to nejlepší a přinášíme světu co nejméně utrpení. S tímto nastavením se můžeme také jako buddhista stát vojákem. Já osobně bych také zakročil, kdyby někdo stál v cestě dobré věci, ale bez hněvu. Jde o pocit, se kterým vykonáváme věci. Lékař, který pacienta neoperuje, protože to bolí, není dobrý lékař.

Co mám dělat se svým hněvem, když už se objevil?

Když je to hněv, který narůstá postupně a je cítit tělesně, překopej zahradu. Když je to spíše náhlý hněv, pak si pomysli: „Teď budu jako kmen stromu“ nebo „Karmapa sedí nad mou hlavou, klesá do mého srdce a září.“
Když získáš v mysli tolik odstupu, že tyto věci rozpoznáš předtím, než přijdou, můžeš s tím pracovat. Pak nejsi terč, můžeš to vidět neosobně.
Pak taky víš, že bytosti chtějí prožívat štěstí a vyhnout se utrpení, ale nevědí, co se opravdu děje. Lidé za to nemohou. Neexistuje nikdo, kdo by nechtěl štěstí a nechtěl se vyhnout utrpení. Lidé jsou ale tak zmatení, že téměř stále sahají po kopřivách místo po květinách. Věří, že mohou získat, když někomu uškodí. Ale to není možné. Dříve nebo později tyto problémy dostaneme zpět.
Vše je příčina a následek. A když je tu zjevně nějaké spojení, ve kterém se lidé chovají problematicky, pak si pomysli: „Musel jsem jim v minulosti něco udělat.“ „Teď ten míč nechám spadnout, protože kdybych ho hodil zpátky, v příštím životě se ke mně zřejmě zase vrátí. Odkopnu ho pryč a nezvednu ho. Tak těm lidem nebudu nic dlužit. Bye, bye. Hodně štěstí.“ Takhle přemýšlet by bylo chytré.
Nejhloupější, co můžeš udělat, je brát jejich úlety vážně, věřit, že jsou skutečné, a držet se jich.

Co je nejrychlejší protijed, když nás najednou popadne hněv?

Nejlepší prostředek proti hněvu je předchozí práce. Že jsme s tím tématem pracovali dřív, než se něco stalo. Je dobré mít padák již na zádech, když skáčeme z okna…
Když nás najednou zasáhne hněv, je nejlepší představit si nad hlavou lamu a jako kbelík vody, který se převrhne, proudí jeho požehnání skrz nás a my se stáváme lamou. To je nejlepší způsob.
V různých fázích meditace se učíme vidět, jak se pocity objevují a zkoušejí nás chytit, ale pak se zase rozpouštějí. Když jsme to v meditaci dostatečně často viděli a nenásledovali jsme je, tak máme také ochranný odstup pro každodenní život. A to je obrovská výhoda.

Jaký je rozdíl mezi nenávistí a hněvem?

Hněv je nová produkce. Nenávist je, když už něco delší dobu leží ve skladu.
Hněv je, když na něco reaguješ. U nenávisti je to už vzpomínka na nepříjemný zážitek a negativní pocity jsou aktivovány. Nenávist má hluboké kořeny a může se rozšířit dál. Hněv je spíše krátkodobou reakcí a člověk na takovou situaci zase zapomene.
Zajímavé jsou také sklony v Evropě. Čím dál jdeš na jih, tím rychleji vyvstane hněv, ale jižní země ho také rychle opouštějí. V severní Evropě přichází hněv pomaleji, ale zůstává déle. Pocitové reakce jsou tedy v rámci Evropy trochu rozdílné.

Když zcela odvykneme hněvu, nebudou nás potom často přehlížet a jednoduše nebrat vážně?

Když přestaneme s konfrontací „buď, anebo“ a „já vs. ty“, když přestaneme doufat a obávat se, neznamená to, že se náhle staneme „přátelskou zeleninou“, budeme sedět, pozorovat svůj pupek a každou hodinu říkat „OM“ nebo tak něco.
Když odstraníme rušivé pocity, staneme se opravdu efektivními. Za tím, co si myslíme, co chceme, co si představujeme, za touto úrovní leží veškerá radost, síla, láska a energie naší mysli. Vše je již tady a teprve potom se to může naplno projevit.
Nenecháme si všechno líbit, nestáváme se pasivními nebo jen nesedíme jako asketové, kteří si nechají všechno líbit a nezasáhnou. Když jsou rušivé pocity pryč, zakročíme, jsme jako „divoký slon“, jak říká Milarepa. Děláme přesně to, co je právě potřeba, nemáme žádná očekávání nebo obavy. Reagujeme jako meč, který protíná, co je potřeba protnout.
Když přestoupíš z „buď, anebo“ na obsáhlé „to i to“, můžeš pracovat s energiemi, směřovat je tam, kde je chceš mít. Pak místo toho, abys tygra zastavil, přivážeš mu za ocas pluh, řídíš ho a on zorá kus země, který potřebuješ osadit.
Já sám také říkám, co se mi líbí a co ne. Vidím vše nepříjemné jako očistu a vše příjemné jako požehnání. Vidím, co bytostem škodí, co jim způsobuje problémy. S tímto neosobním nastavením pak zasahuji a nechám věci, aby se odehrály tak, jak chci. To samé pocítí každý, jakmile zmizí očekávání a obavy. Najednou máme více síly než předtím, jsme efektivnější a sebejistější v tom, co děláme. Když si jsi jistý, že děláš to správné, bez ega, jsi daleko silnější a vytrvalejší a daleko snáz tím projdeš. Jen přitom nesmíme podléhat hněvu.
V mnoha bojových uměních se říká, že si musíme dát pozor na hněv trpělivého muže. Protože ten ví, co dělá. Nevystřílel munici během 5 minut dramatu, cíleně pracuje na tom, co chce. Musíme vždy dávat pozor na to, aby vše, co děláme, vyrůstalo z dobrého záměru. Jinak jsi ztratil tvář a sedíš tu s míchanými vajíčky ve vousech a nikdo tě nemůže brát vážně.
Cesta ke změně by mohla být nahlížena následovně: na začátku jdeme např. k volbám a myslíme si: „Kde dostanu nejvíc peněz?“ nebo „Jak se vyhnu více omezením rychlosti?“
Na další úrovni bychom si mysleli „Co pomůže všem, aby měli více svobody? Aby se jim vedlo dobře?“ Na třetí úrovni víme, co děláme, že je to správné, a jednoduše se zabýváme tím, co máme před nosem. Už tu nejsou pochybnosti, je to neosobní, děláme, co prospěje většině.
S buddhistickým pohledem se nikdy nestanete „spáčem“. V minulosti zde však často byla nedorozumění. Buddhistické země jsou většinou snadno dobity a zničeny při útocích, příliš málo se brání. Jsou to země, které byly většinou vedeny mnichy. Tam, kde žijí praktičtější lidé, laici a jogíni, se lidé uměli bránit mnohem lépe.
Když u všech vidíme pouze buddhovskou podstatu, tudíž vidíme všechny jako skvělé a nemusíme se ničeho obávat, pak se soused, který byl třeba jen malým gaunerem, stane velkým gaunerem, protože k tomu dostal příležitost. Protože jsme mu neukázali, kde jsou hranice, aby se mohl chovat slušně. Součástí buddhistického rozvoje je, že máme sílu a dokážeme se bránit!

Jak se můžeme zbavit nerozhodnosti?

Mysli na to, že je všechno vzájemně propojené, že ve skutečnosti nejsi od ostatních oddělený.
Když chceš být pro ostatní užitečný, dělej silná přání být opravdu schopen dát ostatním to, co potřebují. Potom budeš spontánně a bez úsilí jednat správně, aniž bys myslel na to, že teď děláš něco pro někoho. To je cíl.

Může se stát, že si myslíme, že jsme z určitého důvodu na někoho naštvaní, ale ve skutečnosti je to záležitost z předchozího života?

Ano, může se stát, že ti v minulém životě např. někdo přebral partnera nebo tě zabil. To může být tvoje karma.
To je také jeden z důvodů, proč je tak těžké zastavit války. Mnoho bytostí se vzájemně zabíjí a pak se znovu potkají v dalším životě v různých zemích a zabíjejí se znovu a znovu. Jediný prostředek proti tomu je, že se lidé stanou natolik pozitivní, že se ti se špatnou karmou v těchto zemích už nebudou rodit.
 

Ačkoli se snažím se svými rušivými pocity pracovat, reaguji na některé lidi stále ještě agresivně. Co mám dělat?

Snaž se dál, až na ty lidi nebudeš agresivní. Když myslíš na to, že všichni lidé, také ti, na které reaguješ agresivně, čeká nemoc, stáří a smrt, pak se tvůj hněv stane soucitem.
Podívej se na protivníka následujícím způsobem: narodil se, to bolelo, plakal, byl tak malý, bez ochrany. Během svého života měl spoustu přání, některá se splnila, jiná ne. Právě teď chce mnoho věcí, které nedostane, chce se hodně věcem vyhnout, což se mu nepodaří – možná i tobě, což se mu nepovede, protože tam přeci jsi. A na vše, co má, musí dávat pozor. Když to dobře pozoruješ, uvědomíš si, že je na tom zle, že má problémy. Můžeš rozvinout soucit a pak uvidíš, že ten hlupáček spíš potřebuje tvoji pomoc než se s tebou hádat. Pak můžeš ustoupit stranou a nechat ho narazit do zdi. Nebo ho zastavíš tak, že mu to bude nepříjemné. Ale když tak reaguješ, nesmí to být nikdy z hněvu! Musíš si uvědomit, že si ze svého chování může udělat návyk a pak by pro něj mohlo být velmi těžké zase se změnit. Proto ho teď zastav.
Pokud nepodléháš hněvu, můžeš tvrdě pracovat, dělat co chceš. Pozoruj sám sebe! Můžeš s lidmi zacházet, jak chceš, imponovat jim, být šarmantní atd., pokud si přeješ je vysvobodit. Se soucitem a přáním pomáhat ostatním a být pro ně užitečný můžeš použít svůj šarm. A když necítíš hněv, můžeš být k druhým tvrdý, abys jim pomohl.
Nejdříve máš lepší pohled v hlavě a pak – když stále zřetelněji vidíš, jak lidé žijí, co si přejí a kolik problémů skutečně mají – bude averze stále méně. A budou narůstat přání, aby se jim dobře dařilo.