moudrost

Můžeme se pokaždé řídit tím, že radostnější cesta je ta správná?

Vyšší úroveň fungování, vyšší úroveň radosti a vyšší úroveň pravdy jsou v podstatě tím samým. Prožívání větší radosti, rozvinutí vyšší moudrosti a lepší fungování na úrovni těla a mysli jsou tím samým.
Například když pracuješ s pořádnými nástroji v zajímavém prostředí, jsi blíže rozpoznání své podstaty, než když děláš něco, co nefunguje s nářadím, které je k ničemu.
Hlavní je dávat pozor na to, abychom neulpívali na radosti a abychom dobré pocity předávali dále. Musíme chápat, že podmíněné radosti jsou pomíjivé.
Měli bychom se vždy snažit prožívat radost bez vnější příčiny. Nechat ji, aby se co nejrychleji objevovala sama od sebe, uvědomit si, že se jedná o aspekt vlastní mysli, který se zde uvolňuje. Je to okamžik bez jakýchkoli představ, bez myšlenek, bez pojmů, bez čehokoli, co by nás blokovalo. V momentě, kdy jsme byli otevření, se projevila radost naší mysli. Potom se pokoušíme dosáhnout tohoto stavu i bez vnějších vlivů. To znamená meditovat. Učíme se, že mysl na absolutní úrovni dokáže sama v sobě a bez jakékoliv vnější příčiny nalézt cokoliv.

Jak se projevuje moudrost podobná zrcadlu v každodenním životě?

V tom, že zůstaneme uvolnění a nad věcí. Spočíváme ve svém středu a vidíme, jak vznikají a zase zanikají světy. „Fool on the hill“ (pozn. překl.: „Blázen na kopci“), jak zpíval Paul McCartney. Víme, že se nemusíme vměšovat. Věci přichází a odchází, před chvílí tu nebyly a později tu zas nebudou. Současně jsme ale pohotoví a vědomí a víme, co se děje. A jsme přirozeně připraveni podělit se o své zkušenosti s druhými a předat je dál. Pro moudrost podobnou zrcadlu dnes především platí: Být „cool“.(pozn. překl.: Být uvolněný a mít nadhled.)

Jak můžeme vnímat pět moudrostí?

Tyto pocity pěti moudrostí vnímáme po prožitku jasného světla během milostného spojení, po prožitku nejvyšší radosti během společně stráveného času, když se z prostoru znovu objevuje okolní svět. Je potom jasný, bohatý nebo vřelý a plný smyslu nebo velmi zřetelný, velmi jasný, velmi protínající či velmi intuitivní.
Tato zkušenost se tedy objevuje z prožitku jasného světla, z radosti, z toho, jak vnímáme svět – má chuť, charakter nebo pocit. Vnášíme ji do svého každodenního života, předáváme ji dál a potom také vnímáme jako zpětnou vazbu. Stejně jako si něco odnáší žena, která opouští paže svého milovaného. Buďto přejímá jeho sílu, radost nebo schopnosti. Dochází k tomu během milostného spojení nebo během společně stráveného času, když společně bydlíme nebo pracujeme. Jsme-li otevření, dochází ke vzájemné výměně. Prožíváme a vidíme svět skrze moudrost a aktivitu, kterou máme a dostáváme. Pokaždé, když má básník novou přítelkyni, píše jinak, protože mu předala něco nového.

Můžeš prosím názorně vysvětlit, jak souvisí pět moudrostí s ženskými vlastnostmi?

Vidím ženy jako nositelky pěti moudrostí, protože se jim od nich téměř neustále učím. Když je třeba něco pochopit, bývá nějaká žena velmi často najednou schopná celou situaci ukázat takovou, jaká ve skutečnosti je. Pak udělá nebo řekne něco, možná nevědomě, a v jediném okamžiku prezentuje celou situaci jako celek. Je to možné proto, že vnímá věci spíše z úrovně celistvosti než pomocí konceptů a představ. Proto může věci ukazovat takové, jaké jsou. Ženy to dokážou obzvláště tehdy, když mají klid a netonou v záplavě aktivit.
Kromě toho jsou ženy demokratičtější – vidíme to například u dětí. Při kontaktu s nimi má žena mnohem více rozlišující moudrosti. Může rozhodnout o tom, co ten který může a má. Zatímco muži si vytvoří nějaký koncept, a pak jdou tvrdohlavě skrz, ženy se často dívají na detaily a pracují s nimi. Další aspekt rozlišujících schopností vystupuje do popředí, když je třeba něco rozhodnout. Ženy jsou zde často velmi chladné a jasné.
Potom je tu také moudrost zkušenosti. Kdo učí děti? Kdo je posunuje dál? Kdo udržuje kulturu země? Kdo to vše předává dál? Všechno je předáváno přes matky. Právě ženy na zemi rozšiřují hnutí a kulturní proudy. Muži přijdou a zahoří tu a támhle. Ženy vnášejí do situací zkušenost. Je to také stejné, co se týká intuice, to je možné vidět ve velmi mnoha případech.

Řekl jsi, že moudrost je považována za ženskou kvalitu a aktivita za mužskou. To ale neznamená, že by byly ženy v zásadě pasivní, nebo ano?

Ne, jsou samozřejmě ženy, které vypadají křehce, ale vedou celou firmu. A na druhou stranu jsou muži, kteří by mohli vzít pod paži dva klavíry, ale zároveň jsou velmi stydliví.
Na vnější úrovni působíme více nebo méně jako žena nebo muž. Na tajné úrovni také, ale na vnitřní úrovni díky karmě nebo starým návykům přicházíme do světa s určitým ražením. Možná má ona na vnitřní úrovni spíše mužský charakter a on spíše ženský.
V zásadě jde jednoduše o to, abychom se od sebe navzájem co nejvíce naučili. Měli bychom zrealizovat moudrost i sílu, které jsou v mysli každého z nás. Muž vnáší jednu třetinu možností mysli, žena druhou třetinu a poslední třetina se objevuje ze společného energetického pole těch dvou. Být spolu s lidmi a mít k nim blízký vztah způsobí, že všechno poroste.
A toto doplňování je důležité. Můžeme také vidět, že všechny kultury, které utlačují ženy, nikdy nenacházejí klid. Stále bojují. Já jsem se většinu své moudrosti naučil od žen, protože jsem velmi mužský typ. Proto pro mě byly ženy vždy těmi nejlepšími učitelkami. Jsou také ženy, které jsou velmi ženské a ty se také nejlépe učí od mužů a cítí se pak celistvě. Potom jsou ještě lidé, kteří mají všechno velmi pomíchané, mají všeho stejným dílem, a proto nemají potřebu toho druhého, neboť jsou poměrně vyrovnaní. Když pak budou chtít ponechat si svou svobodu na to, aby měli partnera, stanou se jogíny, a když ne, stanou se mnichy nebo mniškami. Měli bychom si sami u sebe ověřit, jací jsme psychicky, citově a fyzicky, to je základ, na kterém pak se sebou můžeme pracovat.

Jak se v každodenním životě manifestuje moudrost podobná zrcadlu?

Necháme-li hněv jednoduše procházet a nevěnujeme mu pozornost, objeví se naprosto zářivá jasnost. Nazýváme ji „moudrost podobná zrcadlu“, protože ukazuje všechno bez toho, abychom něco přidávali nebo ubírali. Řekl bych, že dnes to nejlépe popisuje výraz „zůstat v pohodě“.
Vidíme, jak věci přicházejí a odcházejí, a víme, že dříve to neexistovalo a později to zde také nebude. Proč bychom se do toho tedy právě teď měli zaplétat? Zůstáváme „cool“, zůstáváme v pohodě, spočíváme v sobě, ve svém středu. Jsme zkrátka „Fool on the hill“ (blázen na kopci pozn. překl.) a díváme se, jak světy vznikají a zanikají, tak jak to zpíval Paul McCartney.
Ale zároveň máme naprosto jasnou mysl a uvědomujeme si, co se děje, a jsme samozřejmě ochotni sdílet své zkušenosti s ostatními.

Můžeš vysvětlit, jak se rušivé emoce mění v buddhovské moudrosti a co znamenají?

Při pozorování rušivých emocí je velice důležitý pohled. Z perspektivy orla jde vždy o moudrost, z pohledu krtka vidíme rušivé emoce. Protože jen málo lidí využívá perspektivy orla, prožívá většina hněv, závist atd. Ale pokud nepřistoupíme na hru těchto rušivých emocí, necháme-li je v mysli vzniknout a zase se do ní vrátit, pak vzniká nová dimenze, získáme novou zkušenost podobnou přeměně uhelného prachu na diamant.
Když se znovu rozpustí hněv, vzniká moudrost podobná zrcadlu. Obdobně jako zrcadlo ukazuje vše, co se děje. Vidíme věci a poznáváme je jako to, čím jsou. Nic jim nepřidáváme, ani neubíráme. Tato schopnost vidět jasně je připodobňována jasnosti diamantu.
U pýchy máme na jedné straně možnost přeměnit pýchu „Já jsem lepší než vy!“ v úžasnou pýchu „My všichni jsme skvělí!“. A na druhé straně, když se v mysli znovu rozpustí pýcha, pak zjistíme, že vše je složené z mnoha podmínek. Nic nevzniká samo od sebe, vše spolu souvisí. Tomu říkáme vyrovnávající moudrost, protože touto moudrostí získává vše stejnou příchuť bohatství jako šperky, které samy od sebe září.
Když se do mysli znovu vrací touha, pak vzniká rozlišující moudrost, tedy schopnost rozlišovat. Díky ní jsme schopní vidět věci jednotlivě i jako součást celku. Je to velice ženská moudrost, moudrost matky, která vždy ví, co mají ti malí za lubem.
Naproti tomu ze závisti vzniká moudrost prožitku, schopnost rozeznat, které příčiny měly jaké následky.
A nakonec můžeme přeměnit v moudrost i samotnou nevědomost, a sice ve „všepronikající moudrost“. Nejprve tu sedíme a nerozumíme vůbec ničemu a pak najednou mizí tyto závoje dírou v zemi nebo jako mraky, které se rozpouští. Dokážeme prožít události nejen očima a ušima, ale plně, plnohodnotně. Víme, kdo volá, když zvoní telefon, myslíme na přítele a v poštovní schránce od něj najdeme dopis.