Co to je „čistý pohled“ a jak ho dosáhnout?

Čistý pohled je vlastně velmi jednoduchý. Čistý pohled je pochopení, že fantastická je samotná skutečnost, že se věci vůbec mohou objevovat. Naše vědomí většinou rozlišuje. Myslíme „moudrý“ nebo „hloupý“, „mám rád“ nebo „nemám rád“ atd. Čistý pohled znamená, že nezapomínáme na samotné zrcadlo, nezapomínáme, že to, co vidí skrze naše oči, slyší skrze naše uši, vnímá věci a všechno prožívá, že to, co si je vědomé, je samo o sobě neohroženost, radost a láska. Tedy že samotný prožívající je zde neustále, při všem, co prožíváme.
Pozorujeme tedy více to, co je mezi myšlenkami, za myšlenkami, co vnímá myšlenky a pocity, neohraničený jasný prostor, který vším prostupuje. Vnímáme něco nepříjemného jako například bolest, ale vlastně je zajímavé, že je tu někdo, kdo to může prožívat. Bolest je v podstatě velmi zajímavý pocit, stejně jako naše prožívání bolesti a způsob, jakým bolest prožívají druzí. Důležité je, že se nechytáme obrázků v zrcadle, ale neustále si uvědomujeme samotné zrcadlo. Že je zde vždy ten, kdo prožívá všechny vzlety a pády naší mysli. Když budeš udržovat tento pohled, všechno, co se stane, bude svobodnou hrou mysli, nadbytkem mysli, energií mysli, schopností mysli, světlem mysli, jak chceme.
Na úrovni čistého pohledu jsou myšlenky odrazem stavu pravdy mysli. Mohou se objevit proto, že je tu něco, co je prožívá. Prožíváme-li myšlenky takto, není zde žádné lpění na dobrých prožitcích a odstrkování špatných prožitků. Všechno, co se děje, vidíme jako vzrušující, zajímavé, jako možnost se něco naučit, aniž bychom se toho chytali. Všechno, co se objevuje, ukazuje, co je možné. Mohu ti říct: kdyby sem vběhl nějaký mafián a začal rozhazovat hrsti ručních granátů, i kdyby krev a části našich těl byly všude po stěnách, i to by bylo vyjádřením podstaty stavu pravdy. Přesně to by bylo za těchto okolností pravým vyjádřením trhaviny ve spojení s tělem. Pravda prostupuje vším! Dobře – jsme-li s tou věcí spojeni a myslíme: jsem tělem a chci dlouho žít – je jasné, že potom je to bolestné. Tuto úroveň každý zná. Mluvím o tom, nebrat to osobně a nemyslet si, že jsme tělem. Jsme jasným světlem, které vnímá věci. Mluvím tedy o vysoké úrovni. Z této úrovně je všechno fantastické pouze proto, že se to může objevovat, ať se jedná o smrt, nebo narození, a není zde žádné moralizování toho či onoho. Na této úrovni ne! Kdyby se dva gauneři pokusili vzít nějaké staré dámě kabelku, jistě bych je zastavil.
Ovšemže bych to udělal. Ale nepouštěl bych se při tom do žádného moralizování, neboť to mohlo být tak, že ona jim v minulém životě také něco ukradla, a tím vzniklo toto spojení. Určitě bychom měli pomoci, ale bez celého toho morálního tlaku, bez posuzování, bez toho, abychom byli moralističtí. Lidé jsou spíše hloupí než zlí. Hledají štěstí a snaží se vyhnout utrpení. Strkají však neustále ruce pouze do kopřiv místo do květin.
Čistý pohled také znamená vědět, že nejvyšší pravda je nejvyšší radostí. Víš, že toto je čistá země, všichni jsou buddhové, kteří to pouze ještě nevědí, a na čím vyšší a čistší úrovni jsi schopen věci vidět, tím blíže jsi pravdě. Dobře, tvé běžné prožívání možná vypadá následovně: přijde nějaký člověk a jeho tvář vypadá, jako kdyby se po ní projel nákladní vlak. Ale jeho ruce jsou krásné a díváš se na ruce. Nebo ruce a tvář nevypadají dobře, ale má dobré boty nebo značku auta. Snažíš se vidět všechny bytosti a všechno, co se děje, jako nové, svěží a zajímavé, snažíš se to prožívat jako co nejkrásnější a nejčistší. Dokážeš-li v každé bytosti, v každém obličeji, ať je jakýkoliv, ve všem, co se děje, vidět něco nového a krásného, dostaneš se postupně k neustálému prožitku „aha!“ A to znamená, že uvidíš zrcadlo za dobrými obrázky, uvidíš prožívajícího za krásnými prožitky.
Máš-li oproti tomu mnoho nepěkných prožitků, potom zůstaneš vždy na povrchu a budeš se pokoušet ukrývat a bránit a prožitek ti bude unikat. Ze špatného snu se nedostaneš k tomu, abys rozpoznal prožívajícího, ale když se rozhodneš, že na lidech neustále uvidíš to nejkrásnější, nejlepší, nejsmysluplnější, rozpoznáš úroveň samotného prožívajícího. Jde tedy o to, probudit se z dobrého snu. Je to mnohem snazší než se probudit ze špatného snu. Proto pracujeme s tím, abychom vybudovali co nejkrásnější sen, neustále viděli bytosti i věci na nejvyšší možné úrovni, protože z této úrovně se můžeme podle zkušenosti snadno otevřít a jít dále do skutečné čistoty, skutečného smyslu, skutečného významu. Ale když jsme chycení v nějakém špatném snu, není tu žádná vzpruha, není tu nic. Všechno je lepivé, napůl vlhké, napůl chladné – je v tom málo zábavy. Prožíváme-li sebe a všechny bytosti jako potencionální buddhy, celý prostor jako čistou zemi, všechno jako samo o sobě třpytivé, zářivé a plné smyslu, pak je vše ostatní dárkem.
Naše mysl je zvíře návyků. Vytváří návyky a neustále je posiluje. Proto dávej pozor na situace, kdy víš, že se v nich vždy začneš topit, vždy se dostáváš do problémů a vidíš věci nesprávně. Snažíš se dělat to, co snadno a přirozeně vytváří dobré myšlenky, řeč a jednání, a držíš se dál od špatné společnosti, od toho, co by v tobě vyvolávalo špatné dojmy. A pracuješ tak dále zároveň s pohledem a praxí, až tu jednoho dne budeš sedět a všechno bude krásné a zajímavé. Trochu pohledu a hodně práce.
Na této cestě je důležité, abychom pochopili, že není žádná obecná úroveň pravdy s černo-šedými depresemi dole a růžovými sny nahoře – tato představa skutečnosti není správná. Když hledáme něco, co je pravdivé a skutečné, je zde pouze jeden bod, kde se všechno setkává: nejvyšší radost, láska, síla, odvaha, smysl, důvěra, nadbytek, moudrost, soucit atd. Kde se toto všechno setkává, tam je nejvyšší úroveň fungování, nejvyšší pravda. Je důležité vědět, že tam, kde je nejvyšší stupeň rozvoje a aktivity, je zároveň nejvyšší radost a nejvyšší pravda.