Když jsou v pokoji, ve kterém chceme meditovat, rušivé energie, jak se jich můžeme zbavit?

Když k tobě přichází podivné energie, pak jsou dvě možnosti. Buď s nimi máš z dřívějška špatné spojení a chtějí ti škodit. Nebo jim něco dlužíš a přichází, abys jim pomohl. V obou případech je nejlepším řešením soucit. Vždy je nejlepší být soucitný. Před meditací přeješ všem bytostem to nejlepší, ze svého srdce necháváš do všech směrů zářit duhové světlo a přitom si přeješ, aby rozpustilo veškeré utrpení bytostí. Pak začneš s vlastní meditací. A potom tu žádné problémy nebudou.
Nebo si vezmete na pomoc ochránce. U ochránců je důležité nepoužívat jejich mantru v okamžiku, když se objeví hněv.
Místo toho každý den používáme praxi přivolání ochránce, a tím sílíme. Když přichází rušivá energie, můžeš být shovívavý. Je to jako se psy. Pouze malý pes musí štěkat. Když nemáme žádnou ochranu ani sílu, pak musíme agresivně vyrazit. Na druhé straně, když máš sílu, jsi klidný. Podíváš se, co se děje, ale ty rušivé vlivy se k tobě nedostanou, nenaruší tvé energetické pole.
Jsou ovšem také nepříjemná místa, kde se každý cítí nepříjemně. Nejhorší místa jsou jatka, kde zemřelo mnoho zvířat.

Na jednu stranu bychom měli převzít zodpovědnost, na druhou stranu bychom neměli věci brát tak vážně. Jak to jde dohromady?

Jistě, že můžeme převzít zodpovědnost. Jenom nesmíme rozvíjet zvířecí vážnost, ale s trochou humoru a prozíravosti se podívat na to, co chceme udělat a co je smysluplné. Dokážeme-li věci vidět z obecné úrovně a s humorem, nikdy nevznikne problém. Pouze nesmíme běžet jako stroj bez oleje. Po celém světě mám asi sto tisíc žáků a lidí, s kterými mám spojení. Beru to vážně.
Pracuji proto 24 hodin denně, ale s dobrou náladou, ne se špatnou. Děláme, co je potřeba, ale neděláme z toho žádný velký problém.

Je pravda, že můžeme udělat cokoli, máme-li správnou motivaci?

Na absolutní úrovni to možné je, jak ukazuje jeden příběh z Tibetu. Realizovaný jogín přišel na jatka, kde stála naprosto divoká žena a všechno, co se jí dostalo pod ruku, bylo rázem o hlavu kratší. Lidi to pobuřovalo, ale ten jogín viděl, že je vysoce realizovanou dákyní a poklonil se před ní. Položila svůj krvavý nůž na jeho hlavu, a on okamžitě rozvinul 21 zvláštních schopností. Jsme-li skutečně na nejvyšší úrovni realizace a máme-li správnou motivaci, můžeme udělat cokoli. Když například máme schopnost vysvobozovat bytosti, které zabíjíme, můžeme se stát řezníkem nebo vojákem a zaplňovat čisté země.
Ale takové příklady jsou opravdu vzácné. Většinou se lidé stále ještě nachází na úrovni příčiny a následku. A jsou-li mimo příčinu a následek, pak jsou již vysvobození nebo osvícení. Jsou ale potom příkladem pro ostatní a z tohoto důvodu si také musejí dávat pozor.
I když můžeme dělat všechno možné bez toho, aby to nás samotné rušilo – když si pak ostatní budou myslet, že to mohou dělat také, přestože se na takové úrovni nenachází, potom upadnou na nos. Žije-li někdo realizovaný venku v horách, může být divoký, jak chce. Žije-li ale ve společnosti, má zodpovědnost.
V 90 procentech všech případů je nejlepší řídit se vnějšími sliby. K tomu, abychom mohli použít neobvyklé prostředky, zde musí být zcela zvláštní energie a situace.

Musíme vždycky říkat pravdu nebo můžeme, je-li to třeba, také lhát, abychom někoho chránili?

To záleží na úrovni praxe. Na úrovni théravády, úrovni příčiny a následku, kde myslíš sám na sebe, bys měl vždycky říkat pravdu. Zde je velice důležité vyvarovat se deseti škodlivých činů. Ty se dělí na tři škodlivé činy na úrovni těla: zabití, krádež, ubližování ostatním prostřednictvím sexu; čtyři škodlivé činy na úrovni řeči: lhaní, pomlouvání, hrubá nebo urážlivá řeč a zbytečné tlachání; a tři škodlivé činy na úrovni mysli: lakota, nenávist a nesprávný pohled.
Na úrovni mahájány neboli na úrovni bódhisattvů, jsou někdy situace, kdy můžeme chránit jiné bytosti tím, že neřekneme pravdu. Pokud např. někdo běží dolů ulicí a pronásleduje ho 15 sedláků s vidlemi, kteří se nás zeptají, kam ten dotyčný běžel, pak bychom jim neměli říkat pravdu, protože by to tomu prchajícímu uškodilo. Na úrovni Velké cesty, mahájány, jsou jen tři činy na úrovni mysli, které bychom v žádném případě neměli dělat: nemůžeme nenávidět, závidět a být zmatení. Na úrovni těla a řeči můžeme dělat všechno pro to, abychom bytostem přinášeli co největší užitek.
K tomu se váže pěkný příběh slavného tibetského dosažitele Dugpy Künlega, který je popsán v knize „Svatý blázen“. Matka Dugpy Künlega byla v celé vesnici známá jako drbna. Stále někoho pomlouvala a šířila fámy. Dugpa Künleg věděl, že jeho matka už nebude dlouho žít a že jí její chování nepřinese v budoucích životech příjemné prožitky. Protože svou matku miloval, stále jí radil, aby se učila meditovat, ale to nepomáhalo a ona nadále klevetila a pomlouvala. Jednoho dne přišel Dugpa Künleg do vesnice a začal všude hlasitě oznamovat: „Právě jsem spal se svojí matkou!“, přestože to nebyla pravda. Když se to velice brzy poté doneslo jeho matce, bylo jí tak trapně, že už najednou neměla co říct. Od té doby namísto klevetění využívala čas k meditaci, a když zemřela, mohl Dugpa Künleg přivést její vědomí do stavu vysvobození.
Když máme dobrou motivaci, pak můžeme někdy i zalhat, ale nemělo by se to stát zvykem a nemělo by se to dít ze slabosti, ale pouze s motivací chránit ostatní.

V současné době je moderní esoterika, hodně lidí s tím začíná a najednou vyprávějí, že vidí aury a potkávají anděly. Co si o tom myslíš?

My Dánové jsme proslulí tím, že jsme nikdy neměli silnou vládu nebo velké, slavné osobnosti, protože pokaždé, když se někdo stal příliš velkým, začali se mu všichni smát. Tento velký a drsný smích všechno převálcuje a většina nadaných lidí musí někdy zemi opustit. Nemluvím o sobě, já jsem v Dánsku rád…
Kdysi jsem se bez velké slávy rozhodl, že existují dva druhy duchovnosti. Jsou lidé, kteří zvládají svůj život, dělají to, co je třeba, a všechno běží celkem dobře. Potom najednou zjistí, že pracovat 40 let v továrně na margarín a pak být s hezkým proslovem propuštěn do důchodu, aby byli o 10 let později s ještě hezčím proslovem pohřbeni, nemůže být všechno, co lidský život nabízí. A pak začnou na základě praktického života rozvíjet schopnosti a kvality, které s nimi jdou dále. K tomu, co zažijí tito lidé, kteří mají svůj život pevně v rukou, kteří stojí pevně, nemusejí nic dokazovat nebo se za něco omlouvat, můžeme mít důvěru. Tomu, co říkají, můžeme věřit.
Existuje i jiný typ lidí. Vždy, když se mají postavit nějaké výzvě, skloní hlavu a nic do toho nedají. Tohle nezvládnou, tamto neumějí, k tomuhle nemají odvahu nebo se neumí do věcí „zahryznout“.
A pak se stáhnou ze světa a vytvoří si svůj vlastní nasládlý vesmír, který nikdo nemůže pořádně prozkoumat. K tomu, co prožijí, nemám vůbec důvěru. Velmi se dívám na to, co lidé vytvářejí, jak se drží a jestli se na nich dá stavět. Když si myslím, že si sami sebe váží, dělají to samé, co říkají, a jsou mimo dětské hry, pak mám důvěru v to, co říkají. Ale když lidé před nároky, které na ně svět klade, utíkají, držím se dál. Když je něco zduchovnělé a bez sebeironie, nedokáže se to zasmát samo sobě a je to tak trochu nejasné a nasládlé, když věci nejsou zcela pochopitelné, pořádně se neformulují, to se mi ježí chlupy a myslím si: „Pryč odtud.“ Protože to považuji za nezdravé.

Jak můžeme vnímat pět moudrostí?

Tyto pocity pěti moudrostí vnímáme po prožitku jasného světla během milostného spojení, po prožitku nejvyšší radosti během společně stráveného času, když se z prostoru znovu objevuje okolní svět. Je potom jasný, bohatý nebo vřelý a plný smyslu nebo velmi zřetelný, velmi jasný, velmi protínající či velmi intuitivní.
Tato zkušenost se tedy objevuje z prožitku jasného světla, z radosti, z toho, jak vnímáme svět – má chuť, charakter nebo pocit. Vnášíme ji do svého každodenního života, předáváme ji dál a potom také vnímáme jako zpětnou vazbu. Stejně jako si něco odnáší žena, která opouští paže svého milovaného. Buďto přejímá jeho sílu, radost nebo schopnosti. Dochází k tomu během milostného spojení nebo během společně stráveného času, když společně bydlíme nebo pracujeme. Jsme-li otevření, dochází ke vzájemné výměně. Prožíváme a vidíme svět skrze moudrost a aktivitu, kterou máme a dostáváme. Pokaždé, když má básník novou přítelkyni, píše jinak, protože mu předala něco nového.

Můžeš prosím názorně vysvětlit, jak souvisí pět moudrostí s ženskými vlastnostmi?

Vidím ženy jako nositelky pěti moudrostí, protože se jim od nich téměř neustále učím. Když je třeba něco pochopit, bývá nějaká žena velmi často najednou schopná celou situaci ukázat takovou, jaká ve skutečnosti je. Pak udělá nebo řekne něco, možná nevědomě, a v jediném okamžiku prezentuje celou situaci jako celek. Je to možné proto, že vnímá věci spíše z úrovně celistvosti než pomocí konceptů a představ. Proto může věci ukazovat takové, jaké jsou. Ženy to dokážou obzvláště tehdy, když mají klid a netonou v záplavě aktivit.
Kromě toho jsou ženy demokratičtější – vidíme to například u dětí. Při kontaktu s nimi má žena mnohem více rozlišující moudrosti. Může rozhodnout o tom, co ten který může a má. Zatímco muži si vytvoří nějaký koncept, a pak jdou tvrdohlavě skrz, ženy se často dívají na detaily a pracují s nimi. Další aspekt rozlišujících schopností vystupuje do popředí, když je třeba něco rozhodnout. Ženy jsou zde často velmi chladné a jasné.
Potom je tu také moudrost zkušenosti. Kdo učí děti? Kdo je posunuje dál? Kdo udržuje kulturu země? Kdo to vše předává dál? Všechno je předáváno přes matky. Právě ženy na zemi rozšiřují hnutí a kulturní proudy. Muži přijdou a zahoří tu a támhle. Ženy vnášejí do situací zkušenost. Je to také stejné, co se týká intuice, to je možné vidět ve velmi mnoha případech.

Co jsou ženské a mužské vlastnosti na vnější, vnitřní a tajné úrovni?

Čím vyšší jsou učení, tím důležitější se stávají ženské aspekty osvícení. To ale není to nejdůležitější. Mnozí lidé vidí svět jako mužský a ženský, anebo si myslí, že jedno je lepší než druhé (patriarchát a matriarchát). To však nic nepřináší, neboť ženskost či mužskost je příliš málo. Jde především o to, aby se oba tyto aspekty spojily.
To znamená, že na vnější úrovni nadále potřebujeme výrazné ženské a mužské vlastnosti a síly. Na vnitřní a tajné úrovni bychom se měli snažit tyto dva aspekty – mužskou aktivitu a ženskou moudrost – spojit. Ženský lotosový květ by měl objímat mužský diamant. Měli bychom najít bod, ve kterém obě tyto energie splývají.
Vnější rozdíly mezi mužem a ženou jsou přitom velmi důležité a inspirující. Tělo ženy je základem pěti vysvobozujících moudrostí a tělo muže je základem čtyř vysvobozujících aktivit.
Je velmi důležité, aby se mezi pohlavími objevilo hluboké porozumění. Není nic neurotičtějšího než muži, kteří nenávidí ženy, a ženy, které mají strach z mužů. Opačné pohlaví by mělo být místem, u kterého najdeme klid – chrám, ve kterém se setkáváme.
Mými nejlepšími učiteli byly ženy. Ti, od kterých jsem obdržel odkaz učení, byli sice muži, ale ženy způsobily, že energie sestoupily z hlavy do srdce.

Jsou mezi 1000 Buddhy, kteří se podle předpovědí mají objevit v naší době, také ženští buddhové?

Ne. Aby bylo možné začít novou periodu dharmy a uvést do pohybu něco nového, je zapotřebí širokých ramen. Když je nová perioda dharmy rozběhnutá, potom přicházejí dámy. Avšak do prvních fází, kdy dochází k širokým posunům, tam se žádné dámy neposílají. To přece nejde. Byla by také škoda je učit tak dobře bojovat, aby poté přestaly být dámami, nebo ne?

Řekl jsi, že moudrost je považována za ženskou kvalitu a aktivita za mužskou. To ale neznamená, že by byly ženy v zásadě pasivní, nebo ano?

Ne, jsou samozřejmě ženy, které vypadají křehce, ale vedou celou firmu. A na druhou stranu jsou muži, kteří by mohli vzít pod paži dva klavíry, ale zároveň jsou velmi stydliví.
Na vnější úrovni působíme více nebo méně jako žena nebo muž. Na tajné úrovni také, ale na vnitřní úrovni díky karmě nebo starým návykům přicházíme do světa s určitým ražením. Možná má ona na vnitřní úrovni spíše mužský charakter a on spíše ženský.
V zásadě jde jednoduše o to, abychom se od sebe navzájem co nejvíce naučili. Měli bychom zrealizovat moudrost i sílu, které jsou v mysli každého z nás. Muž vnáší jednu třetinu možností mysli, žena druhou třetinu a poslední třetina se objevuje ze společného energetického pole těch dvou. Být spolu s lidmi a mít k nim blízký vztah způsobí, že všechno poroste.
A toto doplňování je důležité. Můžeme také vidět, že všechny kultury, které utlačují ženy, nikdy nenacházejí klid. Stále bojují. Já jsem se většinu své moudrosti naučil od žen, protože jsem velmi mužský typ. Proto pro mě byly ženy vždy těmi nejlepšími učitelkami. Jsou také ženy, které jsou velmi ženské a ty se také nejlépe učí od mužů a cítí se pak celistvě. Potom jsou ještě lidé, kteří mají všechno velmi pomíchané, mají všeho stejným dílem, a proto nemají potřebu toho druhého, neboť jsou poměrně vyrovnaní. Když pak budou chtít ponechat si svou svobodu na to, aby měli partnera, stanou se jogíny, a když ne, stanou se mnichy nebo mniškami. Měli bychom si sami u sebe ověřit, jací jsme psychicky, citově a fyzicky, to je základ, na kterém pak se sebou můžeme pracovat.