Je to rušivá emoce, když se rozhněvám, že někdo například týrá svého psa?

Oprávněný hněv, který přichází, když vidíme, že někdo s někým špatně zachází, je naprosto v pořádku, pokud víš, že ten dotyčný to dělá více z hlouposti než ze zlomyslnosti a že s to tebou samotným nemá nic společného.

Buddha neřekl, že máme chodit po světě jako v polospánku. Můžeme něco říct. Nebo toho dotyčného kopnout do holeně a povědět: „Stejně to cítí tvůj pes.“ A pak rychle pryč, když je hodně veliký…

Pokud to nebereš osobně, pak tam můžeš jít a říct: „Víš, pes také cítí bolest, nech toho.“ Když to řekneš, ale bez hněvu vůči němu, pak to vycítí a něco se změní. Já s lidmi věci také řeším přímo a hned, když se něco děje. Když někdo potřebuje ochránit, tak tam jsem.

Potom jsou také případy, kde je karma tak silná, že nemůžeme nic změnit. Měl jsem přítelkyni v Řecku. Její přítel s ní zacházel velice špatně, opravdu ji mlátil. Přišla za mnou a já jsem řekl: „Ok, jdu teď za tím chlapem a vysvětlím mu to, ale musíš mi slíbit, že se k němu už nevrátíš.“ A ona odpověděla: „To nemůžu.“ Řekl jsem: „Pak nemůžu nic udělat, protože potom by byl ještě zuřivější a zmlátil by tě ještě víc.“ Musíme mít možnost něco změnit. Když není co měnit, co bychom pak chtěli udělat.

Musíme chápat, že všechno je příčina a následek. Kdo dnes někomu něco udělá, tomu dříve zcela určitě někdo jiný způsobil něco podobného. Nezačalo to tímto životem. Když dokážeme, bez posuzování, nechat míče ležet, uvolníme se, vneseme do té situace moudrost a dobré pocity, pak jsme to nejlepší už udělali. V momentě, kdy se rozhněváme, jsme se již zablokovali, postavili kolem sebe zeď a situaci už nevidíme správně.

Proto je třeba dávat pozor, příliš nemoralizovat a spíše myslet prakticky. Jak můžeme situaci uklidnit, co můžeme toho druhého naučit. Většinou je velice dobré fouknout na ně pár manter.

Jak máme udržovat čistý pohled?

Představ si, že tvoje mysl je továrna na doutníky. Vyrábíš doutníky pro milionáře, kus za 20 dolarů. Ověřuješ, jakou mají barvu a jaké aroma, a zkoušíš, jaký zvuk se ozve, když je zmáčkneš. Když jsou dost dobré, tak je přijmeš, když ne, odmítneš je a vyrobí se z nich tabák a cigarety. Přesně o to jde, že přijmeš pouze ty nejlepší myšlenky a pocity, rozumíš tomu?

Mohli bychom také říct, že ve všem, co se tě týká, musí být něco čistého. Na nejvyšší úrovni jsou samsára a nirvána jedním. Každý atom vibruje radostí a drží pohromadě láskou. Každá myšlenka a každý pocit, dokonce i ten nejhloupější, jsou na absolutní úrovni fantastické, pouze proto, že se mohou objevovat.

Když se postaráš o to, aby ses cítil dobře, budeš svět prožívat jako krásný, věci budou báječné a všechno bude mít smysl. Pamatuj na to, že všichni mají buddhovskou podstatu, a rozhoduj se prožívat všechno jako svěží a nové, ve všem vidět něco krásného. Je důležité pochopit, že nejvyšší pravda znamená nejvyšší radost. Můžu ti říct, že moje mysl funguje velmi jednoduše. Mám jednu automatickou funkci – vyřazovací funkci.

Objeví-li se nějaký špatný nebo divný pocit, potom moje mysl říká: „O to se nemusíš starat, na tom není nic skutečného. Zdá se, že se jedná spíše o chybu v dnešní výrobě nebo o znečištění.“ A proč bych se měl starat o něco, co stejně není skutečné. Když se naopak objeví něco pěkného, dobrého a příjemného, moje mysl říká: „Á, zdá se, že se blížíš něčemu, co je skutečné.“ A moje mysl nabírá tento směr. Funguje automaticky. A díky tomu se cítím příjemně. Jednoduše spojuji pravdu s radostí a to, co není skutečné, s nižší úrovní fungování. Nejvyšší radost je nejvyšší pravdou. Mezi tím není žádná oddělenost.

Důležitý je určitý pocit nadbytku. Když ho máš, budeš obecně jednat správně. Pokud máš správnou motivaci, nemusíš ověřovat každé slovo. Každé jednání bude ucelené a bude ostatním přinášet užitek. Budeš-li ale mít například spoustu obtížných pocitů, pak budeš pořád dělat chyby a lidem to nebude příjemné, i kdybys dával neustále pozor na každé slovo, protože druzí vycítí tu vibraci a budou ji také odrážet. Proto bych nejdříve rozvíjel schopnost vidět vše na nejvyšší možné úrovni. Když to dokážeš, objeví se přirozeně soucit, láska a budeš jednat neosobně a neuděláš nic špatně.

Takže čím výš chytíš hada u hlavy, tím méně tě může rušit. Snaž se jednoduše cítit dobře, postarej se o to, aby se ti dobře dařilo, a přej ostatním štěstí. Když uděláš, pomyslíš nebo řekneš něco špatného, rozsvítí se pak najednou pět červených kontrolek.

Nejvyšší pohled samozřejmě nemůžeme udržet! Je to podobné jako s meditací. Můžeme být pozorní na vnější úrovni, nedělat věci, které by nás stahovaly dolů. I na vnitřní úrovni můžeme dávat pozor, aby zde byl soucit a moudrost a na nejvyšší úrovni udržujeme pohled. Ale nemůžeme uchopit zkušenost, která se objevuje spontánně, bez úsilí a sama od sebe. Můžeš pouze dbát na to, abys čím dál více rozpoznával pravdu jako radost, a můžeš tak rozvíjet velice jemný cit pro to, abys poznal, jestli se blížíš vnitřnímu světlu nebo se vzdaluješ, jestli děláš něco upřímného a celistvého nebo se tvá mysl spíše stává tak trochu abstraktní, vzdálenou a nejasnou. Mysl rozvíjí velmi jemné zvonky a červené kontrolky, které nám pomáhají vědomě spočívat ve všem, co se děje.

Když se jedná o otázky centra nebo skupiny, máme jednat samostatně, nebo se zásadně ptát lamy?

Pokud jde o meditační praxi, tak bychom neměli nic svévolně pozměňovat, protože ji předal Karmapa. Způsob, jak ji ale lidem zprostředkujeme, se může měnit případ od případu. To může dělat každý podle svého pocitu a svých schopností.

Pokud jde o větší rozhodnutí na každodenní úrovni, např. koho přijmout  jako spolubydlícího do centra, tak se můžeme zeptat, pokud si nejsme jistí. Když však mají lidé, kteří centrum vedou, dobrý cit, můžou se také rozhodnout sami. A i v případě, že to dlouhodobě nefunguje a ten nový se po několika letech zase odstěhuje, mohl přesto v době, kdy tam žil, být pro centrum užitečný a vnést dobrý vliv.

Mým cílem je, aby se každý stal samostatným tak rychle, jak je to jen možné. Vždy, když se v nějaké oblasti můžete naučit něco, co vás zpevní, díky čemu se váš pohled stane uceleným, tak vám radím to udělat. Samostatnost je cílem. Ale tu a tam má lama speciální vědomosti, a pak se ptáme. Jen v případě, když už stejně víme, co chceme udělat, tak se neptáme.

Existují ještě jiné funkční formy partnerství, než je vztah dvou lidí?

Řekl bych, že pokud není ve vztahu žárlivost, funguje to velmi dobře s více partnery. Například v Tibetu byly spíše ženy s více muži než muži s více ženami. Myslím si, že ve většině případů je partnerství ve dvou jako základní rodina s trochou otevřenosti to nejlepší řešení. Jsou však také případy, kde se k sobě více partnerů dobře hodí.

Musíme jen vždycky dávat pozor, aby nikdo netrpěl a nebyl využíván. Každé setkání musí vždycky probíhat s motivací přivádět druhé k růstu a rozvoji. To k tomu patří.

Co můžeme dělat s tím, že se stále vracíme ke starým návykům?

Mysl je jako obrovský pudink. Když šťouchneme do pudinku na jedné straně, chvíli trvá, než se začne hýbat i na druhé straně. Dojmy, které do mysli ukládáme, potřebují čas, aby se mohly objevit. Ale od začátku můžeme tyto pochody pozorovat a přitom cvičit svůj přístup chtít prospívat a pomáhat druhým bytostem vlastní moudrostí. A můžeme druhým pomáhat, zatímco pomáháme i sobě samým.

Při všem, co se děje, si můžeme ujasnit, že se to děje všem bytostem, ale my se chceme dostat k podstatě věcí a nasadit svůj vhled pro dobro druhých. Tak se z největšího vlastního problému může stát naše vlastní největší síla.

Kdo myslí sám na sebe, má problémy, kdo myslí na druhé, má úkoly. Tak jednoduché to je! Kdo neustále jedná pro dobro všech bytostí, může stále dělat víc a víc.