Co znamená být buddhistou v každodenním životě?

Buddhismus v každodenním životě znamená dělat to, co máme před nosem. Děláme to nejlepší, co můžeme, a uvědomujeme si: „Mám útočiště, mám něco, na čem mohu stavět.“ Díky tomu máme trochu víc odvahy a nadbytku – a pak se snažíme podle svých schopností chovat se jako buddha.

Můžeme dělat vše, co dělají ostatní. Nevybočujeme, nechováme se exoticky nebo podivně. Zvládáme svůj život a současně meditujeme, abychom pouze nezestárli, ale i zmoudřeli. Zároveň se snažíme dělat pro druhé tolik, kolik můžeme. Udržujeme pohled, že všichni jsou buddhové, kteří to jen nerozpoznali. Udržujeme prožitek soucitu a moudrosti v takové rovnováze, jak je to možné. A udržujeme úroveň jednání a snažíme se dělat co nejméně škodlivých činů. Je moudré přijímat každý den útočiště.

Můžeš prosím vysvětlit, co znamená rovnost (4. nezměrnost)?

Rovnost je vědomí toho, že už jsme všichni buddhové, ať už to víme, nebo ne. Znamená to být prostý připoutanosti a odmítání, nic netřídit na dobré či špatné a neustále přát každému štěstí. Samozřejmě člověk musí nadále jednat a přitom vědět, co je pro něj správné a chybné, co chce a co ne, ale mělo by se to dít bez hněvu nebo špatných pocitů vůči druhým.

Nejúčinnější prostředek proti žárlivosti a všem druhům očekávání, který znám, je velmi jednoduchý. Učiníš se nekonečně bohatým a můžeš tak dát ostatním všechno štěstí světa. Pokaždé, když myslíš na někoho, od koho něco chceš, třeba aby tě miloval, pomysli si: „Ať má všechno štěstí, na které jen lze pomyslet.“ Neboť když se sám cítíš být bohatý a jsi v pozici toho, kdo dává a přeje druhému štěstí, tak se nikdy nedostaneš do nepříjemné situace.
Situace je obtížná, když se v ní člověk cítí malý a omezený. Když například tvůj předchozí partner je teď s jinou a ty si říkáš: „A teď s ní dělá právě to, co vždycky tak skvěle dělával se mnou.“ Pak se z toho stává myšlenka, která se tě chytne, a nemůžeš se jí zbavit. To je taková omezená situace. Ale pokud mu budeš přát padesát tanečnic nebo předchozí partnerce tolik rytířů na koních, kolik jen bude chtít, když tedy budeš druhému přát všechno v takovém nadbytku, pak už to nebude tak osobní, ale spíš jako by ses díval na film od Walta Disneye, a je po problému. Malá osobní věc se promění v něco hlubokého a tímto způsobem může člověk rychle růst, neboť pracuje s „turbo efektem“.
Najednou vyjdeš ze tmy a začneš opravdu zářit. Dokážeš si dělat legraci z věcí, které pro tebe dříve byly tak nesmírně vážné, a můžeš s nimi bez omezení pracovat. Dá ti to hodně síly a budeš svobodnější. Možná budeš mít ještě to štěstí, že dostaneš extra dávku energie od učitele, která tě postrčí správným směrem, čímž najdeš cestu k vlastní síle a budeš dělat další pokroky. Přát všem štěstí je opravdu dobré.

Co je úlohou center a lidí, kteří tam spolupracují?

Smyslem centra je nabídnout místo, kde se lidé můžou rozvíjet. Buddhismus má jen jediný produkt a tím jsou dospělí, samostatní lidé. Jiná náboženství staví chrámy pro své bohy, my ale neděláme centra pro Buddhu, ale pro nás samotné, aby existovala místa, kde můžeme růst a učit se. Proto je tak důležitá svoboda, otevřenost a co největší důvěra mezi lidmi. Jen tímto způsobem může všechno růst. Je velmi důležité, abychom lidem důvěřovali. Když s nimi jednáme jako s dětmi, zůstanou dětmi navěky. Když jim ale důvěřujeme a předáme zodpovědnost, tak se stanou dospělými.

Naše zkušenost ukázala, že je důležité, abychom v centru společně meditovali několikrát týdně půl hodiny až hodinu. V prostoru a nadbytku, který tím vznikne, společně rosteme, doplňujeme se a věci se stávají celistvými. Všechno ostatní se rozvine samo. Měli bychom dělat to, co děláme s ostatními rádi, ale musí tu být také místo, aby si každý mohl najít svůj vlastní životní rytmus.

Ale ten, kdo v centru bydlí, by měl mít zájem se podílet na práci. Když přijdou do centra noví lidé, měli bychom se starat o to, aby se cítili dobře. V Dánsku byla před 10 lety doba, ve které byli lidé v centrech tak zaměstnaní stavěním a prací, že nově příchozí viděli jen „široká záda“. Znamená to, že tam nebyl žádný nadbytek a čas. Tak by to být nemělo.

Měli bychom dát nováčkům pocit, že je rádi vidíme, že dostanou odpovědi na své otázky a že můžou nezávazně přijít, kdykoli budou chtít. Nabídneme jim literaturu, ale nemluvíme příliš mnoho a nesnažíme se je horlivě během prvního dne o všem přesvědčit. Dáme jim upřímnou a přátelskou nabídku a oni se pak můžou sami rozhodnout.

Zásadně bychom měli lidem nechat jejich svobodu a dát jim důvěru a prostor. To je velmi důležité. Často je tím nejtěžším krokem, který člověk kdy udělá, ten přes úzký práh buddhistického centra. Tím se otevře úplně novým vlivům a možnostem. Není chráněný a musí se úplně spolehnout na lidi, které sotva zná, neboť on není expertem na to, co všechno se dá s myslí udělat. Proto máme vůči lidem velkou zodpovědnost.

Jak nejlépe zacházet se sexualitou?

Vidíme pocity a tělo jako nástroj, díky kterému můžeme být užiteční a pomáhat bytostem. Skrze tělesné radosti se dotýkáme také mysli druhých. To jim dá svobodu a možnost prožít jejich vlastní sílu a schopnosti. Láska je jako iniciace, díky které se vzájemně obohacujeme a děláme se krásnými.

Dříve si lidé mysleli, že je sexualita od mysli oddělená a že patří jen k tělu. Já si myslím pravý opak: sexualita souvisí s naší celistvostí, s naším celkovým chováním a prožíváním.

Jak poznáme, s jakým typem máme co do činění?

Zaprvé si všímejte řeči těla. Pokud sedí opření dozadu a dělají dojem, že už raději nechtějí nic poslouchat, potom se jedná o hněvivé typy a je lepší držet se trochu zpátky.

Pokud jdou dopředu a nemají nikdy dost, potom jsou to typy touhy a zde můžeme jít přímo k věci.

A když se dívají sem a tam a nevědí, co se děje, pak se jedná o typy zmatku.

Můžeme to vidět i na ulici. Někteří téměř spadnou do výlohy, protože by chtěli všechno mít. Jiné skoro přejede auto, protože chtějí mít od všeho odstup. A někteří kličkují sem a tam, protože nevědí, kam chtějí jít. Mnohé můžeme také vyčíst z oblečení. Jestli je tu hodně nezakrytých partií a tělesného kontaktu nebo spíše trochu ztuhlosti a neohrabanosti.
Sám jsem tím nejlepším příkladem typu touhy. Je skoro nemožné, abych si vzpomněl na věci, které nemám rád. A všechno, co vidím, se mi neustále líbí. Hněvivé typy jsou oproti tomu ti, kteří na všem najdou něco, co se jim nelíbí. Je tu více odstupu, každý má svou škatulku, svou vážnost, a ví kdy a koho pozdravit!

A pak jsou filozofující typy, kteří mají velmi mnoho představ a nevědí úplně přesně, co chtějí.
Snažíme se k lidem chovat odpovídajícím způsobem. Dharma je dobrá pro všechny. Cesty jsou různé, ale jakmile dosáhneme cíle, všechny rozdíly mizí. S tímto dobrým pocitem přehlížíme rozdíly a pokoušíme se potom využívat to, co je nejlepší.