Jsou lidé, kteří chtějí neustále pomáhat, ale vykonají jen málo dobrého. Můžeš říct něco k tzv. „syndromu pomoci“?

Když chtějí lidé pomáhat bez toho, aby byli schopní pomoci sami sobě, začnou se jim většinou ostatní vyhýbat. Nikdo nemá rád pokusy o pomoc, které jsou lepkavé, příliš osobní a divné. Mnozí mají velice dobrý cit, když se děje se něco nezdravého, když ti, kteří chtějí pomáhat, utíkají před svými vlastními problémy a raději se vrhají na ostatní. Jiní lidé toho možná tolik nedělají, ale stojí tam zeširoka a každý rád cítí jejich vibraci. Tito lidé jsou užitečnější, než si myslíme.

To je také jeden z důvodů, proč se lidé s úsměvem dívají na tolik dobročinných podniků a vlastně dobrých náboženských zařízení. Opilci tam přijdou, když mají hlad a vezmou si talíř polévky s kázáním. A jakmile se jim daří trochu lépe, odběhnout o kus dál, aby dostali talíř polévky bez kázání. Je z toho cítit, co je zdravé a co ne. Dokonce i psi cítí, proč je poplácáváme – jestli je máme opravdu rádi nebo jenom doufáme, že nás nekousnou.

Jak důležité je zdravé tělo pro rozvoj mysli?

Záleží na úrovni meditační zkušenosti. Na nejvyšší úrovni můžeš meditovat na všechno, na nemoci, utrpení a obtíže, únavu. Vše se dá transformovat a použít jako surovina pro meditaci. Většina našich rinpočheů má dost chatrné zdraví. Nejedí zdravě a o zdraví se moc nestarají, protože od určité úrovně je vše vnímáno jako příjemné. Nemoc, bolesti, všechno je dobré, neboť člověk jen spočívá v meditaci a prožívá blaženost, ať se děje cokoli.

Máš poměrně velké množství žáků. Jak s nimi dokážeš zůstat v kontaktu a jakou roli přitom hrají centra?

Nejde o nic osobního, jen o to, aby se lidé stali samostatnými a dospělými. Jde o to, aby pochopili, že jejich mysl je jasným světlem. Potom se stanou neohroženými, radostnými a laskavými.

V posledních několika letech jsme značně povyrostli a je to především díky tomu, že mí žáci jsou nyní tak dobří, že jim můžu plně důvěřovat a vysílat je do světa, aby sami učili.

Založil jsem okolo 600 center po celém světě a to znamená, že už nemůžu navštívit jednou za rok každé centrum. Proto je velmi důležité, že přátelé všude dokáží přiložit ruce k dílu. Myslím si, že je skvělé, co všechno moji žáci a přátelé pro centra dělají. Jsou to skuteční idealisté. Pracujeme s minimálním rozpočtem a nemáme žádné velké sponzory v pozadí. Mnoho z toho, co sem přijde, jde okamžitě do Ruska nebo do východních zemí, aby se tam něco postavilo. Nikdo si za svou práci nic nebere. Opravdu, nic není placené a všichni odvádějí velmi, velmi dobrou práci. Je to opravdu skvělé.

A důvodem, proč všichni můžeme udržovat tento svazek a zůstávat přáteli, je za prvé to, že jde o lidský rozvoj, kde každý něco získá a něco během toho prožije, a za druhé, že jde o zdravý rozum. Jde přece o to rozvinout trochu humoru a radosti, důvěry, nadbytku a síly a získat prostředky, které to umožňují.

Je skutečně dojemné, že se to může dít dnes v našem materialistickém světě. Že lidé pracují celou noc, aniž by za to něco dostali, zkorigují můj rukopis nebo pošlou dopisy 500 lidem, ze kterých odpoví jen 50. A já jsem skutečně šťastný a opravdu hrdý, že jsem tuto „partu“ uvedl do pohybu. To musím říct. Cítím se při tom skutečně dobře.

Je možné řídit sexualitu a používat ji jako prostředek na cestě? Já ji prozívám spíše jako nekontrolovatelnou energii.

To je stará otázka psychologie. Dříve si lidé mysleli, že sexualita jednoduše existuje a člověk ji nemůže kontrolovat. Dnes ji už lidé nevidí jako nějaký nekontrolovatelný kanón, který střílí do všech směrů, nýbrž jako část naší celistvosti. Můžeme ji probudit, zklidnit nebo navést do určitého směru.

Ačkoli se snažím se svými rušivými pocity pracovat, reaguji na některé lidi stále ještě agresivně. Co mám dělat?

Snaž se dál, až na ty lidi nebudeš agresivní. Když myslíš na to, že všichni lidé, také ti, na které reaguješ agresivně, čeká nemoc, stáří a smrt, pak se tvůj hněv stane soucitem.

Podívej se na protivníka následujícím způsobem: narodil se, to bolelo, plakal, byl tak malý, bez ochrany. Během svého života měl spoustu přání, některá se splnila, jiná ne. Právě teď chce mnoho věcí, které nedostane, chce se hodně věcem vyhnout, což se mu nepodaří – možná i tobě, což se mu nepovede, protože tam přeci jsi. A na vše, co má, musí dávat pozor. Když to dobře pozoruješ, uvědomíš si, že je na tom zle, že má problémy. Můžeš rozvinout soucit a pak uvidíš, že ten hlupáček spíš potřebuje tvoji pomoc než se s tebou hádat. Pak můžeš ustoupit stranou a nechat ho narazit do zdi. Nebo ho zastavíš tak, že mu to bude nepříjemné. Ale když tak reaguješ, nesmí to být nikdy z hněvu! Musíš si uvědomit, že si ze svého chování může udělat návyk a pak by pro něj mohlo být velmi těžké zase se změnit. Proto ho teď zastav.

Pokud nepodléháš hněvu, můžeš tvrdě pracovat, dělat co chceš. Pozoruj sám sebe! Můžeš s lidmi zacházet, jak chceš, imponovat jim, být šarmantní atd., pokud si přeješ je vysvobodit. Se soucitem a přáním pomáhat ostatním a být pro ně užitečný můžeš použít svůj šarm. A když necítíš hněv, můžeš být k druhým tvrdý, abys jim pomohl.

Nejdříve máš lepší pohled v hlavě a pak – když stále zřetelněji vidíš, jak lidé žijí, co si přejí a kolik problémů skutečně mají – bude averze stále méně. A budou narůstat přání, aby se jim dobře dařilo.